Jak zlepšit českou rodinnou politiku

Ne každý je na tom stejně dobře. Rodiny nahlodávají vztahové problémy i finanční potíže. Není snadné se usmívat, když nemáte jistotu stabilního výdělku či bydlení. Nemluvě o situaci samoživitelek nebo seniorů, kteří musí vyjít s hubenou penzí. Proto jsem zvědavá na debatu, která nás v nadcházejícím týdnu čeká v Brně na dvoudenním Fóru rodinné politiky. Proběhne za účasti politiků, zástupců krajů i místních samospráv, expertů z akademické sféry, odborů, zaměstnavatelů, různých neziskovek, ale i zahraničních hostů už podruhé. Vedle politických trvalek typu rodičáku, zálohovaného výživného nebo důchodů přijde řeč i na nízkou porodnost, stárnutí populace, vysokou nestabilitu rodin, propad životní úrovně spojený se založením rodiny nebo na to, jak se česká rodina postupem času proměňuje. Nebude se kázat, nýbrž pracovat formou workshopů, takže budeme mít konkrétní nápady, jak českou rodinnou politiku změnit k lepšímu.

Co s rodičovským příspěvkem

A budeme také diskutovat nejzajímavější událost tohoto týdne. Sociální demokracie se rozhodla zachránit situaci a utnout nekonečné debaty ohledně variant rodičovské. Přicházíme s návrhem, aby vláda příští pondělí 20. května navrhla zvýšit rodičovskou všem rodinám, které budou 1. ledna příštího roku rodičovskou čerpat a dostanou šanci vyčerpat si těch 80 tisíc korun navíc podle toho, jak mají nastavené čerpání a jak staré je jejich dítko. Čím mladší dítě, tím větší částka k vyčerpání. Kde na to peníze vezmeme, jsme už ukázali. Díky sociální demokracii zavádíme digitální daň a říkáme také, pojďme více zdanit banky. Jen minulý rok v České republice vydělaly 82 miliard Kč! A rodičovskou to nekončí, hned poté se podíváme na dostupnost školek a jeslí a podporu částečných úvazků.

Nedostupné bydlení

Další velký problém, který mladé trápí, je nedostupné bydlení. Vnímám to u řady svých přátel. Mít v Praze k dispozici čtyři miliony na starší byt 2+1 nebo 2+kk, to není jen tak. I když jste dva, chcete založit rodinu a navíc jste na začátku pracovní dráhy. Ačkoliv se staví ostošest, zájem o nové drahé byty u nás běžných Čechů, Moravanů a Slezanů klesá, takže je kupují cizinci nebo ti, pro které jsou investicí. Obezřetnost ale panuje i u bytů ze šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let. Nikdo nechce vyhazovat peníze oknem, zvlášť když má třeba plnou hlavu toho, jak se postarat o děti, jejich vzdělání, jak zaplatit jejich kroužky apod. Lidé už nemíří ani na okraj metropole, ale často raději úplně pryč do nějaké rozumné dojezdové vzdálenosti od velkých měst. Nemyslím si, že je toto vylidňování správným trendem. Též proto je nutné vést debatu o podpoře obecního, družstevního a nájemního bydlení.