Jak zlepšit českou rodinnou politiku

Ne každý je na tom stejně dobře. Rodiny nahlodávají vztahové problémy i finanční potíže. Není snadné se usmívat, když nemáte jistotu stabilního výdělku či bydlení. Nemluvě o situaci samoživitelek nebo seniorů, kteří musí vyjít s hubenou penzí. Proto jsem zvědavá na debatu, která nás v nadcházejícím týdnu čeká v Brně na dvoudenním Fóru rodinné politiky. Proběhne za účasti politiků, zástupců krajů i místních samospráv, expertů z akademické sféry, odborů, zaměstnavatelů, různých neziskovek, ale i zahraničních hostů už podruhé. Vedle politických trvalek typu rodičáku, zálohovaného výživného nebo důchodů přijde řeč i na nízkou porodnost, stárnutí populace, vysokou nestabilitu rodin, propad životní úrovně spojený se založením rodiny nebo na to, jak se česká rodina postupem času proměňuje. Nebude se kázat, nýbrž pracovat formou workshopů, takže budeme mít konkrétní nápady, jak českou rodinnou politiku změnit k lepšímu.

Co s rodičovským příspěvkem

A budeme také diskutovat nejzajímavější událost tohoto týdne. Sociální demokracie se rozhodla zachránit situaci a utnout nekonečné debaty ohledně variant rodičovské. Přicházíme s návrhem, aby vláda příští pondělí 20. května navrhla zvýšit rodičovskou všem rodinám, které budou 1. ledna příštího roku rodičovskou čerpat a dostanou šanci vyčerpat si těch 80 tisíc korun navíc podle toho, jak mají nastavené čerpání a jak staré je jejich dítko. Čím mladší dítě, tím větší částka k vyčerpání. Kde na to peníze vezmeme, jsme už ukázali. Díky sociální demokracii zavádíme digitální daň a říkáme také, pojďme více zdanit banky. Jen minulý rok v České republice vydělaly 82 miliard Kč! A rodičovskou to nekončí, hned poté se podíváme na dostupnost školek a jeslí a podporu částečných úvazků.

Nedostupné bydlení

Další velký problém, který mladé trápí, je nedostupné bydlení. Vnímám to u řady svých přátel. Mít v Praze k dispozici čtyři miliony na starší byt 2+1 nebo 2+kk, to není jen tak. I když jste dva, chcete založit rodinu a navíc jste na začátku pracovní dráhy. Ačkoliv se staví ostošest, zájem o nové drahé byty u nás běžných Čechů, Moravanů a Slezanů klesá, takže je kupují cizinci nebo ti, pro které jsou investicí. Obezřetnost ale panuje i u bytů ze šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let. Nikdo nechce vyhazovat peníze oknem, zvlášť když má třeba plnou hlavu toho, jak se postarat o děti, jejich vzdělání, jak zaplatit jejich kroužky apod. Lidé už nemíří ani na okraj metropole, ale často raději úplně pryč do nějaké rozumné dojezdové vzdálenosti od velkých měst. Nemyslím si, že je toto vylidňování správným trendem. Též proto je nutné vést debatu o podpoře obecního, družstevního a nájemního bydlení.

Máme rekordní zaměstnanost

Že jsem fakt pyšná na rekordní nezaměstnanost 2,7 %, to už víte. Stejně tak mě potěšila studie CERGE-EI, podle níž růst minimální mzdy nevedl v uplynulých letech k propouštění ani k nedobrovolnému zkracování úvazků. A to nás pravice intenzivně strašila! Zvyšování minimální mzdy pomohlo zejména seniorům nad 61 let a mladým pod 20 let. Jsem přesvědčena, že minimální mzda je u nás stále ostudně nízká a její úroveň by měla směřovat k padesáti procentům průměrné mzdy.

Kde na to vše vzít

Tím se dostávám k oblíbenému politickému tématu, kde na to vzít. Aby se lidé měli líp a více roztáčeli kola ekonomiky, nesmí třít bídu s nouzí. Proto prosazuji stabilní růst důchodů, platů, zvyšování rodičáku nebo zálohované výživné. Nezávidím kolegyni Schillerové roli drába, který nad ostatními členy vlády sviští bičem. Je ale spolu s panem premiérem obětí buď ideologických předsudků, nebo přílišného sepětí s velkým kapitálem. Nemůžu si pomoct, ale jsem stále přesvědčena, že příjmová část státního rozpočtu potřebuje sektorovou daň jako prase drbání. Teď nám sice ANO ustoupit nechce, ale my, sociální demokraté, to nevzdáme. Nemá cenu sbírat mezi bankéři do klobouku, jak o tom sní Andrej Babiš. Proti investičnímu fondu nic nemám, ale z jednoho velkého mejdanu, který u nás kontinuálně pro sebe pořádají banky, musí zdejším lidem prosakovat peníze systémově. Nemůžeme být jedinou zemí, kde bohatí platí daně dobrovolně. U mobilních operátorů už pan premiér pochopil, že je nutné vycenit zuby. A nebojí se, že by za levnější tarify zaplatili zákazníci jinak. Stejně tak to je u bank, kde funguje ještě větší konkurence. Nenechme se strašit a neskládejme se nesmyslně majitelům bank na nové paláce a luxusní limuzíny!

Potřebujeme důkladnou ekonomickou diskuzi

Dostala jsem zde minulý týden otázku, co na tyto moje názory asi říkají učitelé, jejichž rukama jsem v zahraničí prošla, zvlášť když prý nastává krize. Tak zaprvé, měla jsem to štěstí na špičkové kantory, kteří nebyli neoliberálními dogmatiky, jimiž se hemží Praha. Uměli pracovat s proměnnými i různými ekonomickými přístupy a neštítili by se investic do lidí. Zvlášť, to zadruhé, když žádná krize nepřichází, pouze nerosteme tak rychle jak doposud. Ale strašit krizí by bylo nezodpovědné a zavánělo by sebenaplňujícím se proroctvím. Stihla jsem dnes odpoledne konferenci „Je Evropa férová“ a znovu jsem si tam uvědomila, jak je důležité nebýt pasivní a dělat v politice to, co pokládám za důležité, ať si kdo chce, co chce, říká. Možná ale moje profesory z Frankfurtu a Londýna pozveme do Prahy a uspořádáme zajímavou konferenci o tom, co to dělá s Evropou, když ti největší a nejbohatší daně neplatí...

A taky si vzpomínám na scénu z Vančurova Rozmarného léta, kde na kouzelníka Arnoštka křičí tak dlouho „Spadnete!“, dokud opravdu balanc na napnutém laně neudrží. Zkusme to neopakovat a neskládat zbraně při prvním nezdaru. Jak by se asi cítili čeští ???? hokejisté na mistrovství světa, kdyby co chvíli slyšeli, že stejně prohrají. Není lepší pro ně i pro nás jim naopak držet palce a povzbuzovat je?

Úspěšný týden přeji všem ostatním, zvlášť těm, co nepodléhají malomyslnosti!