Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, píše se duben 2019 a novým předsedou hnutí Starostové a nezávislí se stává Vít Rakušan. Končící lídr Petr Gazdík mu gratuluje a dost možná odjíždí ladit noty s Petrem Redlem, bývalou pravou rukou Radovana Krejčíře a později i náměstka pražského primátora Petra Hlubučka.

S nepsaným kmotrem a hybatelem hnutí STAN Petr Gazdík odjíždí psát velký příběh, jehož hlavní mediální tváří ale nemají být kmotři v pozadí, ale usměvavý starosta z Kolína s ražením sympatického uličníka. A Vít Rakušan dostává za úkol dovést politický projekt hnutí STAN do vlády. Pánové Redl s Hlubočkem už v té době velmi dobře vědí, že dopravní podnik v Praze nabízí miliardový byznys a že ve hře jsou další zajímavé příležitosti za desítky miliard, na magistrátech, ve zdravotních pojišťovnách nebo správách a údržbách silnic. Rozhodně dost zajímavé příležitosti na to, aby se vyplatilo nejbližší tým kolem Víta Rakušana vybavit kryptotelefonem značky CryptoCult, tedy techniky za desítky tisíc korun úspěšně otestované v náročném terénu lidmi jako Ivo Rittich, Roman Janoušek nebo Tomáš Hrdlička. A tak je těsně před sněmovními volbami kompletní nejen komunikační platforma, ale i tým Rakušanových místopředsedů, mezi nimi Petr Gazdík nebo Stanislav Polčák. Skvělé tváře pro velkou jízdu. Jízdu, která navzdory pečlivě šifrované komunikaci skončila předčasně. Dřív, než se z milionářů stihli stát milionáři dolaroví. Cituji: "Já ti říkám, Jirko, žádný strachy. Když přijdeme do Prahy, můžeme krást." Konec citace. Řečeno společně s našimi hrdiny tak, jak je zachytily prostorové policejní odposlechy.

Kauza Dozimetr, která poprvé, zato však v plné síle, otřásla českým veřejným prostorem loni v létě, zcela zdiskreditovala tři místopředsedy vládního hnutí STAN a celé jeho vlivné zákulisí. A už tehdy měla vést k okamžitému pádu vlády nebo - a to zcela minimálně - k odstoupení ministra vnitra Víta Rakušana. Nevysvětlených 107 milionů korun od kyperské firmy, kšeftování s kandidátkami, schůzky mafiána Redla s ředitelem pošty ohledně případné privatizace státního podniku, Gazdíkovy konspirační schůzky s Redlem v zahraničí, 32 milionů korun poslaných náměstkem primátora Hlubočkem přes směnárnu do zahraničí, Vítem Rakušanem jmenovaný šéf rozvědky, který překvapivě patřil do okruhu lidí kolem mafiána Redla a nakonec hromadný policejní zátah na Magistrátu hlavního města Prahy, dopravním podniku, Středočeské krajské správě a údržbě silnic a Všeobecné zdravotní pojišťovně. Všichni ti lidé se organizovali prostřednictvím šifrovaných přístrojů CryptoCult, techniky, která umožňovala jejich majitelům komunikovat pouze, a to je důležité, pouze mezi sebou. A také ministra vnitra, ministra, který má pod sebou Policii České republiky a samozřejmě i civilní rozvědku. Ano, přesně ty orgány, které by se měly ptát, jak detailně byl o korupčních kauzách svých spolustraníků informován, zda z nich měl slíbený hmotný či jiný prospěch, nakolik byl informován o financování volební kampaně z peněz ukradených dopravnímu podniku.

Pokud ministr vnitra nemá dostatek sebereflexe, aby neudržitelnost své pozice vyhodnotil sám a v zájmu zachování své vlády ho hodlá držet i pan premiér, nezbývá, než podrobit tuto vládu testu důvěry Poslanecké sněmovny. Osobně znám za ty dva roky mnoho vládních poslanců a dobře vím - slyším to od nich a některé znám už delší dobu - že nesnáší korupci, pletichy, kradení veřejných peněz. Vím, že mnozí šli do politiky právě proto, že už toho měli dost. Nedovedu si představit, že by dali důvěru vládě, která se pevně drží ministra vnitra, který je až po uši namočen v korupční kauze svého hnutí.

Hnutí ANO opakovaně po premiérovi žádalo okamžité odvolání ministra vnitra, což je naprosto minimální podmínka k vyloučení pochybností o spravedlivém vyšetření korupčních skandálů hnutí STAN. Bohužel se opět potvrdilo, že premiér není schopen učinit jakoukoli personální změnu ve vládě. Pan premiér je totiž zcela paralyzován udržováním pětikoaličního projektu a neexistuje vůbec nic, co by ho rozpohybovalo k potřebnému leadershipu. Ve skutečnosti totiž ani žádný nemá. Jediná šance, jak osekat chapadla korupční hydry na Ministerstvu vnitra, je odstranit bezmocného a poslušného premiéra a vládu jako celek, a to vyslovením nedůvěry.

Dnešní pokus není bez šance. Není bez šance také proto, že tato vláda pošlapala většinu svých slibů, na jejichž základě důvěru Sněmovny dostala. Jednotliví ministři si totiž dělají z občanů legraci a premiér jejich nesmysly jenom opakuje. Naposledy třeba tvrzením, že daňový balíček dopadne na průměrnou rodinu stovkami korun ročně. Viníme vládu, že v rozporu se všemi svými sliby zvýší jen do konce svého mandátu daně o téměř 73 miliard korun a odvody za elektrickou energii o dalších 103 miliard korun. Dohromady tak domácnostem a firmám naloží 175 miliard korun nových daní a odvodů. To povede podle Svazu průmyslu a dopravy k trojnásobnému zvýšení nákladů na energie ve firmách, z nichž mnohé přijdou o zisk anebo Českou republiku opustí. Vláda, která se zaklínala nezvyšováním daní, si tak nakonec od každého Čecha vezme v průměru 17 000 korun. Viníme vládu z toho, že čeští zaměstnanci budou od příštího roku platit nejvyšší pojistné odvody v rámci zemí OECD. Již dnes jsou spolu se Slovinskem druhé nejvyšší. Po zavedení nemocenské, která zvýší odvody zaměstnance s průměrnou mzdou o 3000 korun ročně, se v režii Zbyňka Stanjury staneme doslova globálním úkazem. Viníme Fialovu vládu, že vyhání lidi nakupovat za hranice, čímž připravuje české podnikatele v pohraničí o zisk a státní rozpočet o miliardové příjmy. Viníme vládu, že vyhání lidi na úřady práce pro sociální dávky. Příspěvek na bydlení již čerpá neuvěřitelných 270 000 domácností a počty rostou každým týdnem. Viníme vládu, že čeští zaměstnanci čelí největšímu propadu reálných mezd ve vyspělém světě. Viníme vládu, že v rozporu se všemi svými sliby za dobu svého úřadování navýšila běžné výdaje na svůj vlastní provoz o 16 miliard korun ročně. Ano, přes všechna svoje prohlášení, sliby a závazky, se provozní náklady zvýšily z 66 miliard korun v roce 2021 na neuvěřitelných 82 miliard korun, které si vláda napsala do státního rozpočtu na příští rok.

Považujeme za podraz na Sněmovně, že ji vláda obelhala příslibem úspor na provozu a na národních dotacích, ale žádné takové úspory nepředstavila. Místo toho se rozhodla pro přesunutí nákladů na financování distribuční soustavy a obnovitelných zdrojů ze státního rozpočtu na konečné odběratele. V případě nákladů na distribuci tak vláda likviduje dosavadní, v celé Evropské unii platné koncepty výpočtu nákladů za energie. Bavíme se o hrozící likvidaci firem, které jsou pilířem české ekonomiky, pilířem zaměstnanosti.

O firmách, které jsou určující pro vývoj mezd, které formují kondici naší ekonomiky, o firmách, které určují daňové výnosy a bohatství našeho státu. Bavíme se o chemičkách, ocelárnách, cementárnách, vápenkách, cihlárnách, sklárnách, papírnách, bavíme se o stavebnictví. Ale bavíme se také o všech provozovnách v gastronomii, hotelnictví, o fitness centrech, o prodejnách s potravinami, zkrátka o všech sektorech, kde se musí svítit, chladit, něco pohánět nebo něco vyrábět. Fialova vláda trestuhodně zašlapala rozjetou inovační strategii České republiky. A místo ní přišla jen s frázemi a hospodářskou stagnací. Takže v letošním roce jako jedna z mála zemí na světě hospodářsky poklesneme.