Vážená paní poslankyně, vážený pane předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení pánové poslanci. Já budu reagovat, a to z několika úhlů. Jednak už jsem tady dneska mnohokrát i na interpelacích slyšela, že kladete, respektive poslanci kladou dotazy na ministry bez důvěry a v demisi, takže budu odpovídat jako ministryně vlády v demisi a ministryně bez důvěry Poslanecké sněmovny a budu odpovídat ve třech rovinách. Já nebudu komentovat vůbec Čapí hnízdo, nebudu komentovat žádný pakt, to jsem učinila už mnohokrát.

Nicméně budu komentovat Ústavu, jednací řád Poslanecké sněmovny a jednací řád vlády České republiky. Já tady vůbec nebudu komentovat, a velice správně to řekl můj kolega pan ministr zdravotnictví, nějaký kdybysmus, nicméně Ústava České republiky, máte pravdu, paní poslankyně, prostřednictvím pana předsedajícího, umožňuje to, co je v článku 63, odst. 1, písm. j). Nicméně s čím nemohu ani souhlasit a podle práva je to velice sporné, a to, že o abolici hlasuje celá vláda, respektive to znamená, že se musí na abolici shodnout celá vláda s prezidentem. Toto tvrzení je opravdu velmi sporné, protože z Ústavy, a to z té změněné Ústavy se jedná o to, že je sice dané, že k platnosti rozhodnutí prezidenta je nutné zajistit spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, nicméně za toto rozhodnutí, ať už je to premiér nebo nějaký jiný člen vlády, odpovídá celá vláda (článek 63, odst. 4 Ústavy České republiky). Čili osobně bych očekávala, ať už to bude jakýkoli člen vlády či premiér, že bude nepochybně vhodné celou věc ve vládě projednat, i když Ústava nepředpokládá v této věci jednání celé vlády. Je nepochybné, že pokud má být každý člen vlády odpovědný za toto prezidentovo rozhodnutí, pak je jistě fér, aby se k ní mohl vyjádřit, a samozřejmě jako člen vlády bych toto vyžadovala a požadovala. Nicméně je však také věcí vlády, jak se bude uvnitř jednání vlády touto otázkou zabývat, to znamená řízení schůze, organizace jednání vlády, to je v působnosti premiéra.