Podle návrhu by lidé bez domova museli buď začít pracovat a vydělat si na bydlení, nebo by skončili ve vězení. Tento přístup však z marxistického pohledu nevypovídá pouze o neřešení problému, ale i o hlubší krizi kapitalistického systému, který upřednostňuje represe před sociální pomocí.
Bezdomovectví není důsledkem individuálních selhání, jak tvrdí zastánci podobných represivních opatření, ale strukturálních nerovností kapitalistické společnosti. Stávající systém dlouhodobě selhává v zajištění dostupného bydlení, důstojných mezd a sociálních záchranných sítí, což vede k tomu, že stále více lidí končí na ulici. Místo aby stát investoval do výstavby sociálních bytů a podpory pro lidi v nouzi, obrací svou pozornost k represivním opatřením, která problém nejenže neřeší, ale naopak jej prohlubují.
Senátor Zdeněk Hraba, zvolený za koalici ODS a TOP09, svým návrhem reprezentuje ideologii pravicových stran, které dlouhodobě prosazují minimalizaci role státu v sociální politice. Tyto strany přitom často přehlížejí, že právě slabá sociální podpora, spekulace s bydlením a prekarizace práce jsou klíčovými příčinami narůstající chudoby a bezdomovectví. Jeho návrh není odklonem od tohoto směru, ale jeho logickým důsledkem – místo solidarity stát volí represivní aparát.
Zcela přitom opomíjí fakt, že bydlení i právo na práci patří mezi základní lidská práva, která jsou garantována mezinárodními dokumenty, jako je například Všeobecná deklarace lidských práv. Článek 25 této deklarace jasně uvádí, že každý má právo na přiměřenou životní úroveň, včetně bydlení. Článek 23 pak stanoví právo na práci za spravedlivých a příznivých podmínek. Kriminalizace bezdomovectví tedy nejen ignoruje sociální realitu, ale také jde přímo proti těmto základním principům.
Symbolickým vyjádřením tohoto přístupu je skutečnost, že místo bytů chce současný režim stavět věznice. Jak ukazují rozpočtové plány, peníze, které by mohly být využity na výstavbu dostupného bydlení, jsou směřovány na rozšiřování vězeňského systému. To naznačuje, že stát vidí v kriminalizaci chudoby „levnější“ nebo „účinnější“ způsob, jak čelit jejím důsledkům. Tento přístup však není pouze ekonomicky nesmyslný – náklady na vězeňský systém výrazně převyšují náklady na preventivní opatření, jako je například podpora sociálního bydlení – ale také morálně nepřijatelný.
Je paradoxní, že návrh, který sám o sobě představuje porušení základních lidských práv, přichází od člověka, který by měl tato práva jako veřejný činitel chránit. Senátor Hraba tak sám svým návrhem spadá do kategorie lidí, kteří by za své činy měli čelit odpovědnosti. Jeho návrh kriminalizuje oběti systému a staví mimo zákon jejich základní lidská práva na bydlení a důstojnou životní úroveň. Pokud by lidská práva byla brána vážně, právě Hraba by měl jednou čelit soudu – a možná skončit ve vězení – za své pokusy o jejich systematické porušování.
Věznice však nejsou odpovědí na bezdomovectví. Pobyt za mřížemi lidem neposkytne možnost získat stabilní práci, bydlení ani znovu začlenit se do společnosti. Naopak je ještě více odcizí a uvrhne do cyklu chudoby a represe. Tento přístup však odpovídá logice kapitalistického systému, který raději investuje do represivních aparátů chránících zájmy vládnoucí třídy než do řešení příčin sociálních problémů.
Pokud bychom skutečně chtěli bezdomovectví řešit, museli bychom se zaměřit na systémové změny – výstavbu dostupného bydlení, přerozdělení bohatství, zajištění důstojných pracovních podmínek a garantovaných minimálních příjmů. To by však vyžadovalo odklon od kapitalistického uspořádání, které se v současné podobě stále více orientuje na represe namísto solidarity.
Tato situace rovněž ukazuje nutnost sjednocení levicových sil v nadcházejících volbách. Pokud se chce levice postavit nejen návrhům, jako je ten Hrabův, ale i systému, který podobné kroky umožňuje, musí nabídnout jasnou alternativu založenou na solidaritě, ochraně lidských práv a spravedlnosti. Lidé, kteří skutečně chtějí dodržování základních lidských práv, by měli volit komunisty – jako jedinou politickou sílu, která nejen že rozpoznává příčiny problémů, ale také nabízí reálná řešení, která zamezí vykořisťování a kriminalizaci chudoby.
Kriminalizace bezdomovectví je tak jen dalším důkazem toho, že současný režim nejen ignoruje základní lidská práva, ale ani není schopen či ochoten řešit sociální problémy jinak než represí. Místo pomoci staví bariéry – a místo bytů věznice. Na rozdíl od socialismu, který eliminoval příčiny bezdomovectví zajištěním důstojného bydlení a práce pro všechny, kapitalismus problém pouze přesouvá z ulic do vězeňských cel.
Vojtěch Mišičák, levicový aktivista
Vojtěch Mišičák
Psali jsme:
Článek byl převzat z Profilu Vojtěch Mišičák
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
