Ještě po pětatřiceti letech od pravicového státního převratu, nazývaného Sametová revoluce, a pádu vlády jedné strany se pisálci komentářů, novináři a jiní autoři i další vládní patolízalové ve svých článcích i v diskusích neustále vracejí k období let 1948-1989. Čím více se současná česká společnost propadá do ekonomické a mravní krize, z níž vládní establishment nenachází (spíše není schopen, nebo nechce nalézt) východisko, o to více současní politruci a ochránci té jediné správné, doslova pravé víry, po vzoru goebbelsovské propagandy, vytrubují svá dogmata.

Na jedné straně tito autoři především zdůrazňují materiální blahobyt současného kapitalismu, poukazují na obchody a supermarkety, přetékající zbožím nekonečného sortimentu, množství a celosvětového původu. Očividně méně již hovoří o jeho kvalitě, cenách a dopadu na domácí producenty. Vychvalují (bezesporu) vzkvétající města a obce, obrovský technický a technologický pokrok, svobodné cestování, demokracii a politickou pluralitu. Jejich tvrzení, že jsme se nikdy v minulosti neměli lépe než dnes, má jednu podstatnou chybu. Jednak srovnává nesrovnatelné (v roce 1935 se také žilo lépe než v roce 1913, v 70. letech lépe než v padesátých), a vůbec už neříká, že se to dnes netýká všech, nebo alespoň většiny. A právě hledisko většiny považuji nejen za správné, ale i za demokratické.

Na straně druhé se vytasí s popliváním a znevážením téměř všeho, co se v Československu za těch dlouhých 40 let stalo a udělalo. Začnou tvrzením, že se komunisté dostali k moci pučem, přičemž taktně opomenou zmínit výsledky svobodných voleb v roce 1946, v nichž KSČ zvítězila a obdržela 31,2 % hlasů a její předseda Klement Gottwald se stal předsedou vlády. Zmínění pokračují znárodněním, které nazývají krádeží. Že znárodňoval hned po válce již prezident Beneš, jim však nevadí. Krádežemi ostatně operují při hodnocení celého období socialismu. Komunisté prý ukradli, na co přišli, komouši se prý napakovali. Někteří určitě ano. Nebyli to všichni samí svatoušci. Řada z nich se dopustila neodpustitelných činů, ale za 35 let se žádnému investigativnímu novináři, žádnému vyšetřovateli, žádnému lovci senzací ani bulváru nepodařilo odhalit a prokázat, že by prominenti minulého režimu opomněli například milion v kampeličce.