Skoro dva měsíce už žádám ministra vnitra Víta Rakušana aby nám předložil strategii, jak se ctí zvládnout příchod více než 300 tisíc lidí z Ukrajiny. A to především proto, že si moc dobře uvědomuji, jak náročné to bude. Tedy pokud to chceme zvládnout se ctí a zároveň u toho nezapomenout na ostatní. Situace totiž není jednoduchá a zatím to vypadá, že současná vláda není schopná řešit více věcí zároveň. A to i přesto, že má rekordní počet členů a ještě větší počet politických náměstků a dalších lidi, které si chtějí po změně služebního zákona ještě přivést.

Chybějící strategie je přitom opravdu problém pro všechny. Jak pro Čechy, tak i pro Ukrajince. Bez ní se totiž spousta věcí nemůže hnout. Jak mají starostové například vědět, kolik mají otevřít míst ve školkách, když nemají od vlády žádné informace o tom, kolik Ukrajinců je na jejich území? Jak mohou plánovat posílení zdravotní péče? Jak mohou plánovat investice, když neví, kolik lidí zde bude chtít například zůstat a nebo začít pracovat?

Ano, bez strategie to nejde. A je mi líto, že to ministr vnitra nechápe. Respektive možná to chápe, ale nic proto nedělá. Místo toho tu máme již 14 dní dokument, o kterém i Vít Rakušan sám říká, že je to spíše koncept, než strategický plán. A má pravdu. Nejenže tam nejsou napsané žádné konkrétní úkoly, ale chybí tam i data nebo finanční rozpad, kolik bude třeba peněz na konkrétní věci.

Problém této vlády je, že je prostě až k uzoufání neakceschopná. Všechno jim strašně trvá. A já se vůbec nedivím, že se těm jejich řečem o tom, že musí všechno prodiskutovat, projednat nebo ještě počkat na signály, už lidé smějí. Jen si to vezměte. Tento týden se nám chlubili tím, že zařídili 5000 korun pro všechny děti do 18 let v rodinách, jejichž roční příjem je do milionu korun čistého. To, co však už neřeknou, že výplata tohoto příspěvku bude až v srpnu.

Asi jen náhodou jen pár týdnů před komunálními volbami. Chlubí se tím, že zlevnili benzín o 1,5 Kč. A zase vám neřeknou, že jen na tři měsíce a až od června. A tak je to s nimi se vším. Místo toho, aby konali, tak hledají jen výmluvy, proč něco nejde, proč něco nemohou.

Jenomže oni mohou, kdyby chtěli. A tady je právě ten problém. Oni nechtějí, protože přes tu svojí přezíravost nevidí, že lidé potřebují ulevit již nyní. Tento týden jsem četla výzkum, že veřejnost je velmi skeptická k výhledům do budoucnosti. A já se nikomu nedivím. Protože co nám říká dnešní vláda? Máte se dobře. Nebo vám řeknou, že si žijete nad poměry.

Nevím, tedy kdo z vás, ale prý si tu někdo žije nad poměry. Všimli si, že stále máme jeden z nejmenších průměrných příjmů v Evropě? Uvědomují si, že díky inflaci jsme my všichni přišli již o desetinu našich úspor? Podle mého ne. Oni neví, jaké to je vyjít s průměrnou mzdou, a ani je to nezajímá. A právě to je problém.

Pokud se vláda totiž neprobudí a nezačne konat, tak na to doplatíme my všichni.