Výběr je tedy zúžen. Můžeme se pouze zapojit do pokusu změnit EU a buď se to povede, nebo nás EU sama vyžene, pokud mezitím nezanikne. Britové se o některé úpravy EU pokoušeli ne moc úspěšně a tak došlo na brexit. Ke zreformování EU úspěšný brexit sám o sobě nestačí, ale dost podstatně to zlepšuje pozici dalších vyjednávačů.

Brexit pro nás vytvořil příležitost k vyslovení jasného stanoviska, jak by se musela EU změnit, abychom s ní mohli spojovat svou budoucnost. V době našeho vstupu převládal názor, že být členem je tak cenné, že je třeba brát i podmínky v podstatě nevyhovující. Dnes víme, že některé požadavky EU nabyly podoby zcela nepřijatelné, protože ohrožují samu existenci národa. To vylučuje povolnost i možnost přijetí kompromisu.

Za slovenského předsednictví bude v září v Bratislavě jednání o vývoji EU po brexitu. Budou tam zastoupeny všechny členské státy EU a měli bychom vystupovat  aspoň tak zásadně, jako dosud jen Maďaři. Při formulaci našeho stanoviska se projeví postoje celé naší politické reprezentace, a tak se dozvíme, koho určitě nesmíme v následujících a ani dalších volbách volit. Před jednáním musíme připravit požadavky, kterým bude buď vyhověno, nebo nezbude nic jiného, než rychle uspořádat referendum o czexitu.

Rozdíl mezi otrokem a svobodným člověkem je ten, že otrok musí dělat, co žádá jeho pán, a žije tak, jak mu pán dovolí, zatímco svobodný člověk vyhoví svým partnerům, když je to pro něj únosné a očekává obdobnou vzájemnost. To se vztahuje i na lidská společenství. Vstup do EU nesmí být vstupem do otroctví. Všechna ustanovení vstupního protokolu musí být zrevidována a jestli z nich lze odvodit ztrátu suverenity, musí být odmítnuta, i kdyby to vedlo k zániku členství.

Národy žijící v Čechách a na Moravě a ve Slezsku mají podobné znaky a kulturu a ani případné krajové odlišnosti nejsou považovány za vadu, ale spíše obohacení, které zasluhuje ochranu. Odpovídá to dosud převažující evropské kultuře, kde třeba vzácné klisny ohroženého druhu koně, koně Převalského, letí posílit stádo v Mongolsku, aby nedošlo k zániku druhu. Na rozdíl od toho EU a naši „politici“ řeší problém, kde vzít dost peněz na ustájení a placení imigrantů, které sem někdo posílá, aby zdegradovali podstatu našich národů. Když to nezatrhne EU, do které jsme vstoupili s tím, že něco takového nedopustí, a naši „politici“ se neohradí aspoň tak, jako premiér Orbán, musíme se zbavit špatných politiků a členství v EU podmínit nápravou.

Nesmíme dále bez námitek trpět škodlivé zasahování bruselské byrokracie do našeho života a jeho zneužívání domácími i zahraničními škůdci, jako v případě obnovitelných zdrojů energie - fotovoltaiky nebo bionafty a rušení tradiční výroby cukru a podobně. Nesmíme trpět, aby naše koruna byla otrokem eura a naše „národní“ banka expositurou cizích zájmů.

Nesmíme se nechat ohrožovat jadernou válkou, o kterou Rusko jistě nemá zájem, a proto ho stále NATO provokuje ve službách těch, kteří se zmocnili světového bohatství a teď nevědí, co s tím. Tentokrát nás ohrožuje NATO a ne Rusko, a musíme sankce a provokace odmítnout a dovolit Rusku, aby nás chránilo. K tomu není nutná orientace na východ, stačí pud sebezáchovy.

Musíme se vrátit ke třídění a překládání zpráv, ve kterém se naše starší generace vyznají. Měli bychom rozpoznat, kdo sám uspořádal turecké divadlo, aby měl záminku pro vyvraždění svých odpůrců a chápat to jako tragedii, kterou si Turci sami zavinili špatnou volbou, a s odporem bychom se měli odvrátit od vyjádření svého premiéra, který nechápe nic a promluvil stejně jako Merkelová.

Z toho všeho plyne, že je třeba přitvrdit v postoji k EU, premiérovi i Turkovi, anebo to, co píšu, odmítnout. Ale pozor, tentokrát jde o krk.