Vážený pane prezidente,

je pěkné, že asi 70% občanů České republiky je spokojeno s tím, jak si vedete v prezidentské funkci, všechny je ovšem neznám, ale spolupracuji s aktivisty, kteří jsou typickými reprezentanty této většiny občanů. Máme zásadní problém. Zatímco, například, ve věci těžkého ohrožení migrací hájíte národní zájmy tak, jak je třeba, ve věci ničivé činnosti ČNB se na Vás obracíme marně. Jedinou odezvou na naléhavé otevřené dopisy byl dopis Vaší kanceláře, který nenasvědčuje, že by pisatel problém dostatečně chápal, a na odpověď poukazující na argumentační nedostatky již neodpověděl vůbec.

Mezitím se problém ČNB dále prohloubil, když pan Singer ohlásil něco, čemu jsme rozuměli jako, že bude škodit dokonce ještě déle než rok po odchodu z funkce tak, že vyhlásí pro ČR zničující kurzový závazek na dlouho dopředu, a že vítá slibované jmenování Ing. Rusnoka, který bude v díle zkázy pokračovat. Říká se, že pan Singer bude v tu dobu již ve vedení světového bankovního systému odměnou za to, co ve prospěch světového kapitálu na úkor ČR vykonal, a odměna nemine ani pana Rusnoka.

Nevím, zda vůbec dostáváte potřebné informace, například mou kritickou odpověď na dopis Vaší kanceláře, žádal jsem, aby Vám byla předložena. Zejména mne však napadají tři možné příčiny Vašeho nereagování, které, bohužel, je pro Vaše příznivce zklamáním.

První příčinou může být, že ani Vy si neuvědomujete, jak obrovský je rozsah škod, které ČNB způsobuje. Zjistili jsme, že lidé o nich nemají představu a mnozí nevěří, že to, co udávám, je vůbec možné. Je to však drsná skutečnost potvrzená údaji ČSÚ a níže Vám to zopakuji. Nejde totiž jen o přímé náklady na intervence, ale také o daleko větší ztráty intervencí indukované.

Příčinou může také být chybná interpretace teze o nezávislosti ČNB. Ovšem, že známe platnou nezávislost její činnosti na státních orgánech a funkcionářích, ale zároveň samozřejmě platí zákon o ČNB a jím se musí činnost ČNB řídit, na tomto zákoně ČNB nezávislá není a být nemůže. Také to níže zopakuji.

Třetí příčinou Vašeho váhání může být mylný předpoklad, že držitelé velice odpovědných funkcí jsou dostatečně kompetentní a čestní a dělají, co by měli dělat ve prospěch republiky. Nechme stranou možný zlý úmysl a všimněme si kompetence. Úřadující i plánovaný guvernér tvrdí, že oslabování koruny je prospěšné, a trvají na tom, i když výsledky mluví o opaku a ani jeden z nich nemá ani tolik kompetence, aby naznal nevhodnost použití oslabování měny bez uvážení, zda vycházíme ze stavu těžkého podhodnocení (případ české koruny), nebo nadhodnocení (případ švýcarského franku).

Z toho vidíte, že stačí odpovědět si kladně na relevanci třetí příčiny a začít jednat tak, aby problém přestal být problémem. K tomu potřebujete najít si v zákoně o ČNB, co Vám níže znovu doporučuji a pana Singera odvolat ještě před dokončením jeho funkčního období. Potom již stačí nejmenovat pana Rusnoka, přátelství je pěkná věc, ale povinnosti prezidenta vůči národu nevyváží. Již vzniklé obrovské škody se nedají vrátit, ale nové by se měly zastavit.

Pokud jde o příčinu jedna, ta je také důvodem, proč jednat rychle, dříve, než širší veřejnosti dojde, jak moc byla okradena. Lidé budou rozhořčeni a Vy také, až dočtete tento dopis do konce.

Ještě bych se rád zmínil o tom, že každý občan může podat trestní oznámení formulované na základě názoru, že zákon o ČNB byl zřejmě porušen. Ale, jak víte, jednání soudů trvá velmi dlouho, zvláště, když jde o něco velkého. Proto máme Vás, pane prezidente, který můžete jednat hned a předejít aspoň některým škodám, a zabránit tomu, aby škůdce odešel se slávou a miliardovou odměnou. Budeme Vám za to vděčni.

Tak jako Vy máte nezastupitelnou úlohu v této kause, také ministr financí má zvláštní odpovědnost. Do rozhodování Rady ČNB nemůže přímo nijak vstupovat, ale je povinen namítat, když zjistí, že ve finančním resortu je porušován zákon. Je to především on, kdo by měl podat trestní oznámení ve věci porušení zákona o ČNB. Není přece možné, aby nevěnoval pozornost únikům v řádu stovek miliard Kč a zároveň odpovídal za hospodaření, které se vyhodnocuje s přesností jednotek milionů Kč. Proslýchá se, že Vaše vzájemné vztahy jsou docela dobré a mohli byste  se při řešení problému dobře doplňovat. Také pan ministr by měl jednat hned, abyste se vzájemně podpořili.

A teď podrobnější rozbor k bodu jedna a dvě

Česká republika měla předpoklady zařadit se svou úrovní po roce 1989 mezi přední evropské státy, ale její vlády umožnily, aby se zahraniční konkurenti zbavili jejího průmyslu, národní majetek byl rozkraden nebo zničen, a dopustily, aby země byla transformována do podoby intenzivně vytěžované kolonie. Doprovázeno to bylo úpadkem mravním i degradací základního, odborného a všeobecného školství a růstem sociálních problémů. Nevěnovala se tomu potřebná pozornost, protože dost dlouho bylo co krást, investovalo se do lživé ideologie a dodnes se kdeco nesmyslně svádí na minulý režim. Nikdo z mocných se neodvážil vysvětlit lidem osud české koruny, důležitého nástroje, kterým mezinárodní kapitál kořistí v České republice.

Vysávání našeho státu usnadnila výměna hospodářské soběstačnosti za silnou orientaci na vývoz spolu se špatnou měnovou politikou. V devadesátých letech jsme kvůli katastrofálnímu směnnému kurzu nedosahovali vyrovnané bilance zahraničního obchodu, ani když jsme vyváželi násobně větší hodnoty zboží, než dováželi. Tento stav se jen pomalu zlepšoval a v roce 2013 bylo potřeba vyvézt již „jen“ zboží mající jeden a půl krát větší hodnotu, než kterou jsme chtěli dovézt.
To se našim kolonizátorům asi zdálo málo a mohlo je to přivést k myšlence objednat zkažení kurzu o 10%, konkrétně z 24.5 Kč za euro, na 27 Kč. Dále si to vylepšovali znehodnocováním eura. Je to výrazný odklon od spravedlivého kurzu, který by během znehodnocování eura klesal dále pod 17 Kč za euro. Celková ztráta hodnot vlivem špatného kurzu překročila během 20 let nejméně 11 bilionů Kč, to je více než 1 milion Kč na každého občana ČR a v návaznosti na souvisící privatizační zločiny se uvádí až 19 bilionů Kč.

Dostatečně přesvědčivé bude, když si vyčíslíme, kolik stojí jen to zhoršení kurzu  o 10%, a teď již asi 15%, každého občana. Hrubý domácí produkt České republiky již překročil 4 bilióny za jeden rok, to jest 4000 miliard Kč. Z toho asi 80% se exportuje a prodá většinou za eura. Inflace se nezvětšila, takže po intervenci dostaneme 4000 x 0.8 : 27 = 118.5 miliardy euro, místo 4000 x 0.8 : 24.5 = 130.6 miliardy euro, a kvůli znehodnocení eura o 5% by to mělo být dokonce 130.6  x 1.05 = 137.1 miliardy euro. Rozdíl 137.1 – 118.5 = 18.6 miliardy euro, je kurzová ztráta pro ČR způsobená  intervencí. V korunách to je  18.6 x 23.3 = 433 miliardy Kč za rok.

Na jednoho občana připadá 433 000 : 10.2 = 42 500 Kč ročně, 3 500 Kč měsíčně. A když asi polovina občanů vydělává a čtvrtina je v důchodu, tak by to stačilo na zvýšení průměrné měsíční mzdy o 5000 Kč a průměrného důchodu o 3000 Kč.

To ovšem není jediná ztráta zaviněná intervencí. Také byly znehodnoceny úspory občanů i peníze institucí, příjmy občanů a připomeňme asi 600 miliard Kč intervenčních nákladů, jednorázovou, ale stále rostoucí položku. ČNB nevyužila možnost poskytnout státu startovací kapitál pro akci zvyšování mezd a platů ve státní správě, která by donutila spolu s daňovým tlakem i soukromou sféru, aby se přidala. To by inflační úroveň mohlo skutečně trochu zvednout a zároveň omezit bezdůvodné zisky vznikající nevyplácením celé spravedlivé, to jest produktivitě práce odpovídající, mzdy, což je další zanedbaný problém. Zároveň by se tím vyřešil i problém financování zdravotnictví. To by všechno prospívalo obyvatelstvu ČR. Místo toho Singer a společníci uspokojili pouze zájmy zahraničního kapitálu.

Proto následuje doporučení, jak na to reagovat.

Pan Singer a další členové Rady ČNB se chtějí schovat za to, že Ústava ČR a zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, obsahují ustanovení o nezávislosti ČNB na státních orgánech a jejich představitelích při rozhodování o činnosti ČNB. Je nutné jim připomenout, že ČNB není a nemůže být nezávislá na zákoně o ČNB. A ten obsahuje paragraf  2, odstavec (1), kde je věta: „Česká národní banka jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství“.  Vyřazení jakéhokoliv tržního vlivu na kurz, když ho banka nákladnými intervencemi udržuje na nepřirozené hodnotě, rozhodně není v souladu s touto zásadou a je tedy vážným pochybením.

  A v takovém případě má podle zákona prezident právo odvolat guvernéra, nebo jakéhokoliv chybujícího člena Rady ČNB a zdůvodnit to porušením zákona o ČNB.  Připomínám, že když se nedbá citovaného ustanovení zákona o České národní bance § 2, odstavec (1),  pojistka proti svévolnému zjednání prospěchu někomu jinému na úkor České republiky zůstává nevyužita a odpovědnost je na tom, kdo ji nepoužil, ačkoliv mohl.

Zákon ponechal možnost rychle zasáhnout jen prezidentovi a jinak není nikdo, kdo by celý ten nesmysl čekání na inflaci zastavil. Banky těží z inflace a rády by se jí dočkaly, ale občané nemají zájem, aby inflace byla. Ceny pro domácí trh by mohly být zvýšeny až po zvýšení koupěschopnosti obyvatelstva, čehož však stále nejsou naše slabé odbory schopné dosáhnout. Exportéři nechtějí zvýšit korunové ceny, nechtějí se zbavit výhody dumpingových cen exportu.

Musíme také počítat s tím, že údajný cíl dosáhnout 2% inflace může být jen záminka pro zavedení pro zahraničí výnosných hodnot kurzu a skutečným cílem  je zastavit zotavování koruny a utužit vykořisťování nás, jako kolonie, a ještě nám vnutit neprodejné dluhopisy.

Pokud by ČNB skutečně chtěla dosáhnout inflačního posunu, tak by po dohodě s vládou natiskla peníze potřebné na rozjezd zvyšování platů a mezd ve sféře státního vlivu a umožnila by tak zahájit celkové zvýšování nesprávně nízké úrovně mezd a platů. Byl by to první krok ven z koloniálního zajetí, do kterého byla republika minulými vládami zavlečena.

Něco takového by se ale nelíbilo zahraničním finančním kruhům, které využívjí ČR jako kolonii. Za to by pan Singer nebyl vyznamenán, jako již dříve Kalousek, a tak jedná tak, aby to vydalo na obrovskou odměnu. Je k ní důvod, vždyť to, co odtéká ročně do zahraničí, je spolu s dřívějšími kolonizačními kroky více, než bilion korun. Souhrn základních chyb zaviněných našimi vládami a ČNB připravuje průměrného zaměstnance o nejméně 14 000 Kč měsíčně a průměrného důchodce o 8 000 Kč měsíčně. Právě tím se lišíme od obdobně vyspělých západních států.

Intervence ČNB znamená také vazbu na upadající euro, obdobnou, jako účast v eurozóně, ale při katastrofálním vstupním kurzu a bez výhod a také bez souhlasu obyvatelstva vyjádřeného referendem. Je to rovněž příležitost pro spekulanty, jsou již připraveni a nastupují.   

V případě takto vážného pochybení Rady ČNB můžete, pane prezidente, libovolného člena Rady ČNB, i guvernéra, podle zákona o ČNB § 6, odstavec (2) odvolat, aniž by . tomu bránil článek 14, odstavec 2 Protokolu č.4 o statutu Evropského systému národních bank a Evropské centrální banky, který byl ČR vnucen Lisabonskou smlouvou, a jeho obsah je převzat do zákona o ČNB. Nic takového, co by bránilo odvolání členů Rady ČNB, tam není. Shledá-li prezident státu vážné pochybení, a co jiného, než porušení zákona by to mělo být, tak je oprávněn jednat.

Váhání s odvoláním pana Singera je nebezpečné, jmenovaný stále prodlužuje vyhlášený kurzový závazek, vyhrožuje, že ho ještě utuží, zvyšuje škody, lituje, že nechyboval ještě důrazněji, a místo vězení mu hrozí ještě větší vděk od těch, kterým slouží. Když pan Singer odejde v červnu z funkce bez vyhlášeného pochybení, zanechá za sebou zmíněný kurzovní závazek, že zahraniční strana bude ještě více než další rok naši ztrátu připisovat jako svůj zisk.

Za spřátelené skupiny aktivistů Vás zdraví
a za pochopení našeho rozhořčení Vám děkuje

Josef Mrázek