Potřebná dohoda o řešení, které by uspokojivě respektovalo zájmy všech zúčastněných, byla hledána  vyjednávači prvotní politiky, prvními diplomaty. Přinášela mír a dostávala přednost před řešením sekyrou. Tak se využili i ti, co lépe mluvili, než drželi meč. Fungovalo to dobře, pokud se stačil prosazovat rozum a vyjednávači byli dobře vybráni podle schopnosti a vůle hájit životy svých lidí lépe, než válčením a hlavně, když nechyběla dobrá vůle. Tuto zlatou dobu popsal před dvěma tisíciletími Vergilius na začátku eposu Aeneis jako něco dávno minulého, ale takového, že by se na to mělo navazovat. Psal o společnosti, kde nebylo třeba soudců ani zákona a přesto poctivosti a práva bylo dbáno.

Uběhly věky, ale potřeba dohodnout se zůstávala a stejně tak přetrvával i úkol pro politiku –  nacházet taková řešení, která by byla pro všechny přijatelná. Toho se ale dá dosáhnout spíše jednáním v ovzduší dobré vůle, než silou zákona. Tak vznikla představa, že ke spravedlivému řešení společných problémů, zvláště na domácí půdě, by mohlo vést jednání politických stran. Každá složka společnosti měla být zastupována určitou stranou, a tak se měly dostat na pořad jednání všechny problémy a měl se najít způsob, jak nejlépe je vyřešit. Váznout to začalo již od začátku. Ovšemže poctiví autoři tohoto projektu něměli úmysl zkrátka plně uspokojit ty, kterých je nejvíc, to by se ani jednat nemuselo. Ale jak degenerace původní myšlenky pokračovala, je patrné v Ústavě ČR, kde se píše o soutěži politických stran a ne o jednání. A jako se samozřejmostí praxe počítá s tím, že tak zvaná parlamentní demokracie není o jednání a respektování všech, ale spíše o znásilňování většiny národa pomocí účelového volebního zákona, který umožňuje uměle vytvořit v parlamentu většinu ze zástupců menšiny a rozhodování a obchody odsunout mimo sněmovnu. K potlačení otevřeného jednání přitom slouží také vytváření „koalic“. Rozhodování se tak přenáší ze sněmovny do skretariátů stran a stává se jednáním o politických obchodech. 

V přesvědení, že systém politických stran se nedá použít k hájení zájmů obyvatelstva, nás utvrzuje sám text Ústavy ČR, Hlava první, Článek 5. Tam se píše, že politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. O hledání spravedlivého řešení jednáním tam není nic, zato slovo soutěžení naznačuje, že někdo bude vítěz a někdo poražený. Za prokázání demokratičnosti se v zákoně o politických stranách považuje zvolení hierarchické struktury strany a nikoliv respektování práv menšin, a ústavní podmínku nepoužít násilí výborně splňují ti, kteří příjmají úplatky, za které strana slouží velkým domácím, nebo i zahraničním penězům. Politická strana také může sledovat své vlastní zájmy, to Ústava výslovně připouští, ale o hájení zájmů obyvatelstva nebo voličů v ní není ani zmínka a ani o sociálním smíru a sociálním státě.

Ve stranickém systému splňujícím požadavky Ústavy ČR se tak může provozovat i politika připomínající statut prodejné děvky. A protože to je nejen možné, ale skutečně to tak bývá, je to důvod k zamyšlení, co se dá zlepšit. Vidíme, že zastupitelé zvolení u nás obvyklým způsobem příliš často nejednají tak, jak je třeba. Nehájí zájmy voličů, nebyli jimi vybráni, řídí se pokyny vedení stran, které se mezi ně a voliče vklínily.

Kritizované strany si rády vybírají a na kandidátky zařazují kandidáty od kterých očekávají poslušnost, schopnost obsluhovat podle pokynů hlasovací zařízení, kteří umí plynně lhát a nestydí se a přednost mají ti, kterým voliči snáze naletí, jako lékaři, herci, sportovci a známé tváře bez vnitřku hlavy. S takovým souborem se bude dirigentovi dobře pracovat. Ten musí odvést profesionální výkon v souladu se zadáním vypracovaným podle objednávky spozora. Jeho cíle  musí zamaskovat do ideologického hávu, aby se nemuselo rovnou říci, že se program příčí zdravému rozumu. Na tuto práci se najmou nejvýkonnější mozky. Ti, co pracují pro velké peníze, na to mají. Vyhlídky těch ostatních jsou omezené.