Československou armádu v té době tvořilo více než 1,5 milionu vojáků, kteří měli k dispozici 1,2 milionu pušek a 62 tisíc kulometů, 36 tisíc motorových vozidel, na 200 tisíc koní, 469 tanků, letectvo čítající 568 bojových letadel (čísla se liší podle zdrojů).

Výzvu k nástupu do zbraně neuposlechla asi polovina branců německé národnosti, ale morálka českých, slovenských a podkarpatských vojáků byla vysoká. Nový vrchní velitel armády, generál Ludvík Krejčí, pražské vládě po mobilizaci opakovaně deklaroval připravenost a odhodlanost vojáků bojovat.

Čs. vláda rozhodla o vyhlášení mobilizace i na základě depeše Británie a Francie, že nebudou nic namítat proti případné mobilizaci. Předchozího dne totiž ztroskotalo jednání mezi Chamberlainem a Hitlerem o odstoupení území, kdy bylo více než 50% německých obyvatel. Hitler stupňoval své požadavky. Po mobilizaci se Chamberlain a Daladier zalekli války, což vyústilo až k Mnichovské dohodě a diktátu odstoupit území Německu, Polsku a Maďarsku.