Historické okénko

Před 102 lety (v neděli 18. dubna 1920) proběhly první volby do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění samostatného Československa. Do té doby rozhodovalo Revoluční národní shromáždění, kam byli poslanci kooptováni podle výsledků voleb do Říšské rady v roce 1911.

Poslanecká sněmovna tehdy měla 300 poslanců volených na 6 let, zvoleno bylo ale 281, protože někde se nevolilo z důvodu špatné situace, nebo čekání na plebiscit o připojení k Československu. V Čechách se jednalo o Vitorazsko, na Moravě šlo o Valticko a ve Slezsku o Těšínsko. Na volby ale nedošlo ani ve slovenské Spiši a Oravě a také v Podkarpatské Rusi, kde proběhly volby až v roce 1924. Nevolilo se ani v Hloubětíně, kde byla vyhlášena karanténa kvůli epidemii příušnic.

Volební účast byla povinná pod hrozbou pokuty či sedmi dnů za mřížemi, zproštěni povinnosti byli senioři nad 70 let, nemocní a ti, co byli vzdáleni z pracovních důvodů více než 100 km od místa volby. Volební právo bylo od 20 let a poprvé do parlamentu mohly u nás volit ženy.

Do Sněmovny se na základě poměrného systému dostalo 16 stran. Volby vyhráli sociální demokraté (25,7 %), druzí byli lidovci (11,3%), třetí němečtí sociální demokraté (11,1%), čtvrtí agrárníci v čele s Antonínem Švehlou, národní socialisté skončili pátí (8,1%) a až šestí národní demokraté Karla Kramáře (6,3 %).

Jan Hamáček může svým předchůdcům tiše závidět. Možná by si mohl přečíst první projev předsedy Sněmovny, sociálního demokrata Františka Tomáška:

„I politika, politická práce, má-li býti prací velkého stylu, nemá-li se rozdrobiti a zploštiti v malichernostech a mělkostech všedního politikaření, musí na jedné straně opírati se o vědu a její solidní poznatky a na druhé měla by sama býti uměním, nesoucím se jen k nejvyšším metám a ideálům lidstva.“

Ne že by se tím za první republiky sami řídili. Vláda sice vznikla ve složení sociální demokraté, agrárníci a národní socialisté, ale po půl roce padla kvůli vnitřním sporům sociálních demokratů