Děkuji. Opět mám komentář k nepřítomné paní ministryni a její odpovědi. Mám totiž takový pocit, že si Ministerstvo financí, respektive instituce pod vedením Ministerstva financí, našli nový terč svého zaklekávání. Tím terčem se stali realitní zprostředkovatelé, realitní makléři. Tím nástrojem na zaklekávávání a pokutování se stala směrnice AML, respektive zákon AML. Kontroloři finančního analytického útvaru po realitních makléřích chtějí de facto reálně nesplnitelné a někdy absurdní požadavky a když je ti realitní makléři nedodají, tak je pokutují.

Podle povinností dle zákona AML musí podnikatelé kontrolovat, jestli jsou peníze jejich klientů takzvaně čisté jako prevence proti praní špinavých peněz. To se právě týká například realitních makléřů, na které vlastně stát přenesl část své kontrolní činnosti a to aniž by jim řekl, jak přesně při této kontrole mají postupovat. Přesto za nimi chodí kontroly a přesto jim udělují pokuty.

Na otázku na paní ministryni, zda byl pro realitní makléře vydán metodický postup, jak mají postupovat a co po nich stát vůbec bude vyžadovat, tak odpověď paní ministryně byla negativní. Stejně tak neexistuje jednotný postup co a jak bude kontrolory po realitních makléřích vyžadováno. Takový neexistuje, přesto dostávají desetitisícové až statisícové pokuty. Takže stát něco chce, neřekne přesně co, kontroloři nemají pokyn, co přesně mají chtít, ale hlavně, že se začaly rozdávat pokuty pomalu jako na běžícím pásu.

Ty odpovědi, paní ministryně, mě velmi překvapily, nejdou mi vůbec na rozum, protože ta odpověď je jako odpověď kontrolora, pro kterého jsou všichni preventivně podezřelí a všichni lidé by se měli změnit na kontrolory a kontrolovali by každého navzájem a pro samou kontrolu by jim nezbyl čas na jejich skutečnou práci. Je to úplně mimo realitu.