Otázka přijetí eura není jen o tom mít jinou podobu bankovek, ale také přijít o vlastní nezávislou monetární politiku, které umožňuje brzdit inflaci nebo naopak podporovat ekonomický růst podle potřeb naší ekonomiky.

Jde o vlastní určování úrokových sazeb nebo směnný kurz, který může zmírnit zahraniční šoky. Například vyšší sazby sice prodražují úvěry, ale v době inflace oproti těm nižším více chrání úspory. Intervence za posílení koruny nám snížily ceny nákupů ze zahraničních trhů, například pohonných hmot.

Přijetí eura je de facto nezvratným rozhodnutím, proto definitivní ztrátu těchto nástrojů považuji za největší riziko. Nikdo nemůže vyloučit, že je nebudeme v budoucnu potřebovat. A jak se prakticky ukazuje, společná měna sama o sobě nepomáhá sbližování výkonnosti a bohatství ekonomik jednotlivých států.

Proti tomu nemohou obstát mikroekonomické výhody typu snížení transakčních nákladů na směnu měny nebo eliminace kurzového rizika, s kterým musejí počítat naši exportéři.

Moje argumenty pro týdeník Echo24 aneb Jak je zhustit do tisíce znaků najdete ZDE.