Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové, dobrý den, pane ministře, vážená vládo. Já už jsem tady k tomuto tisku vystupoval už při tom prvotním jednání, kde jsem sdělil naše velké výhrady k tomu původního vládnímu návrhu, resp. i k tomu návrhu, který vyšel jako tvar z Poslanecké sněmovny.

Já velmi oceňuji, že Senát přišel vlastně i s obdobou návrhu, který jsem zde představoval v tom prvotním čtení, a to je státní garance. Já bych chtěl poděkovat panu senátoru Goláňovi za to, že zde velice pregnantně a čistě přednesl ty výhrady, které jsou naše totožné. My rozumíme té snaze pomoci těm lidem a těm podnikům, které mají zavřenou provozovnu, mají nízké nebo žádné příjmy. A my tady jsme navrhovali, navrhujeme, a budeme také i dnes navrhovat spoustu opatření, která by měla přímo pomoci těm nájemcům. Ale tento návrh, který je zde předkládán, resp. Senát se to snaží napravit, ale který je zde předkládán nebo byl předkládán vládou, má už samotnou chybu v samotném principu, protože nelze souhlasit s principem převádění rizika platební neschopnosti - a o tom riziku platební neschopnosti zde mluvil pan senátor, nelze souhlasit s principem převádění rizika platební neschopnosti z nájemců na pronajímatele, a bez náhrady, jak to předpokládala původně schválená verze.

Ony ty připomínky jsou de facto podobné jako u toho předchozího tisku, který se týkal bytů. Nicméně v podnikatelském prostředí je tam ještě riziko navíc. Protože podnikatelské prostředí je citlivější na kumulaci nedobytných pohledávek, a to z toho důvodu, že během té ochranné lhůty se může stát spousta věcí. A zejména v oblasti podnikatelských nemovitostí se může lehce stát, že v průběhu času dojde třeba ke krachu, k insolvenci, třeba i řízenému krachu nějakého nájemce. Z takové firmy se může stát potom prázdná schránka. A závazky, které budou potom na straně této firmy se nakumulují a vznikne z toho nedobytná pohledávka pro toho pronajímatele. A stát přispěje tím svým návrhem k této kumulaci, svým jednáním tímto návrhem zákona k jednoznačné kumulaci. Proto ta státní garance má smysl jako minimální ochrana toho pronajímatele, aby měl alespoň základní jistotu, že odsunutí platby nebude zároveň znamenat vytvoření nedobytné pohledávky.

Už jsme tady minule řešili, že stojíme před otázkou, jak by tento zákon uspěl v testu ústavnosti. Protože se sice jedná o omezení práv ve veřejném zájmu, ale není splněna další z ústavních podmínek, a to je náhrada za toto omezení. A já jsem skutečně přesvědčen, že se pohybujeme na hranici ústavnosti. Když pan ministr tady mluvil o nějakém nástroji plánu vlády, že by se to riziko rozložilo, což by bylo samozřejmě daleko lepší, ale dnes to na stole nemáme. Jsou to jenom úvahy. Dnes tady máme tento návrh zákona. A já jsem přesvědčen, že není tento návrh úplně fér i vůči samotným nájemcům, protože mu stejně jako u bytů vzniká riziko dluhové pasti, protože tím odložením nájemného nezmizí nijak právo pronajímatele například na smluvní sankce nebo příslušenství.

Prezentace, která je v souvislosti s tímto návrhem, lehce vede k mylnému dojmu nájemců. Já si myslím, že spousta podnikatelů dnes žije v mylném dojmu, že se jedná o odpuštění plateb nájemného, a to není pravda. Je to jenom odsunutí. A proto se nájemce může chytit do dluhové pasti, kdy nebude mít po skončení té lhůty dostatek peněz k uhrazení dlužného nájemného. Proto se tato možnost může stát i pro toho nájemce takovou medvědí službou, kdy to bude jako koule, kterou nájemníci budou valit před sebou, a ta se bude tou cestou neustále zvětšovat a zvětšovat.

Jak zde řekl správně pan senátor Goláň, tak v podnikání bychom měli chtít, aby se ti nájemci, ty podnikatelské subjekty co nejrychleji nadechli. A to se ji nepovede, pokud před sebou budou valit koule typu dluhů, typu závazků, které budou muset hradit. My potřebujeme, aby měli dostatek finančních zdrojů na to, aby co nejrychleji obnovili své podnikání, aby začali spotřebovávat, aby začali investovat a nikoliv platit nakumulované dluhy. A z těchto pohledů, které vám říkám, beru státní garance jako nezbytnou minimální úpravu a nezbytným minimem jak pro ty nájemce, tak pro pronajímatele.

Já bych k tomu ještě zdůraznil na konec, že lidé se nemusí jenom spoléhat na zákony, a že dneska mnoho rozumných pronajímatelů a rozumných nájemců se navzájem dohodne. Mnoho pronajímatelů odpouští nebo snižuje nájmy, protože ví, že jsou jejich nájemci ve špatné finanční situaci. Na druhou stranu pronajímateli náklady na držbu těch nemovitostí nijak nezmizí, a to ani třeba povinnost platit DPH z nezrealizovaných příjmů z nájemného. A tyto náklady musí platit z příjmu nájemného, které teď se odsouvají. Proto my si představujeme a představovali jsme si a tady v průběhu prvního čtení jsme, nebo předchozího čtení jsme navrhovali i přímou podporu nájemcům, bohužel se to nepovedlo, takže aspoň státní garance opravdu bereme jako minimální, minimální možnost, jak tuto situaci a tento původní návrh aspoň trochu opravit. Děkuji za pozornost.