Proč vlastně 28. říjen? Protože před 100 lety byl vydán Národním výborem Zákona o zřízení samostatného Československa z pera Aloise Rašína, podepsaný muži „28. října“ Aloisem Rašínem, Antonínem Švehlou, Františkem Soukupem, Jiřím Stříbrným a Vavro Šrobárem.
Předcházelo tomu Prohlášení nezávislosti národa československého (Washingtonská deklarace), které bylo vydáno již 18. října v Paříži (17.října napsaná T.G.M. ve Washingtonu) a bylo akceptováno a podpořeno americkým prezidentem Woodrowem Wilsonem. 20. října sdělili Američané Rakousku-Uhersku, že mír bude pouze za podmínky uznání samostatnosti Čechoslováků a Jihoslovanů. Toho dne přestalo pro státy Dohody fakticky mezinárodně existovat. Byla to odpověď na nótu císaře Karla I., který nabízel federalizaci Rakouska – Uherska. 28.října vešla ve známost kapitulace císařství.
Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik byly hlavní osobnosti zahraničního odboje a exilové československé vlády, kteří samostatnost fakticky dojednávali s představitelů států Dohody. Na domácí frontě byl jedním z představitelů domácí politika Karel Kramář. Ten byl ale 28. října v Ženevě dojednat s Edvardem Benešem podobu budoucího státu.
A kdo tedy byli muži 28. října? Představitelé domácích politických stran, které spojil okamžik vzniku republiky. Ale jejich následné osudy byly značně rozdílné.
Alois Rašín (18. října 1867 – 18. únor 1923)

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV