Víte, co byla měnová kaláda? Znehodnocení měny a státní bankrot, ke kterému došlo 28. prosince 1623. Fenomén znehodnocování měny je známý po staletí. Už staří Římané znehodnocovali svoji měnu tím, že snižovali množství vzácných kovů v mincích.

U nás je známý případ ze 17. století. Císař Ferdinand II. potřeboval po bitvě na Bílé hoře a na financování armády v bojích třicetileté války urychleně získat zdroje. Navíc potřeboval do financí v českých zemích vnést nějaký řád, protože v oběhu bylo hned několik druhů mincí, které razil například Fridrich Falcký.

Ferdinand II. svěřil ražbu nových mincí konsorciu vedenému Nizozemcem De Wittem, kterému pronajal mincovnu, a v oběhu nakázal používat jen nové mince. Konsorcium proto stahovalo mince staré a razilo nové, čehož ale zneužilo ve svůj prospěch. V nových mincích byla jen desetina stříbra. Fakticky z jedné staré stříbrné mince udělalo deset nových tím, že ke stříbru přimíchalo běžné kovy.

Stříbro z devíti starých mincí šlo potom do kapes členů konsorcia, kteří ho obratem směňovali za pevnou cizí měnu nebo ho využívali k nákupu zabavených stavovských statků. V tomto můžeme například vysledovat i původ bohatství Albrechta z Valdštejna, který byl jedním ze členů konsorcia. Fakticky tak ale konsorcium znehodnocovalo používanou měnu v českých zemích.

Mincovní konsorcium působilo od roku 1622 až do 28. prosince 1623, kdy v důsledku znehodnocování měny byl vyhlášen státní bankrot, tzv. měnová kaláda. Bylo vyhlášeno, že se hodnota obíhajících mincí snižuje o 80 procent a padlo nařízení vyměnit je za nové. Například ze dne na den tehdejší tolar snížil svoji hodnotu ze 150 krejcarů na 20.

Členy konsorcia ovšem nečekal za rozvrat ekonomiky žádný trest. Naopak, za příkladné zaplacení nájmu mincovny získali jako odměnu zvláštní privilegia: Valdštejnovo panství bylo povýšeno na knížectví, Jan de Witte zasedl v císařské radě.

S měnou není radno si zahrávat. To platí i dnes, kdy je zvyšování měnové zásoby (zvyšování množství peněz) v ekonomice ještě jednodušší, než to bylo v době, kdy se v měně snižovalo množství kovů. Stačí k tomu uvolněná monetární a fiskální politika, resp. politika nízkých úrokových sazeb a dluhů.

Lidově se tomu říká tisknutí a pumpování nových peněz do ekonomiky. To vytváří nerovnováhu, protože ekonomika nemá kapacitu o to více vyprodukovat zboží a služeb. Výsledkem je tak znehodnocování měny a růst cen. A právě uvolněná monetární i fiskální politika minulých let je jednou z příčin dnešní inflace.