Donald Trump - 45. a nyní znovu 47. prezident USA. Politický comeback na špici nejmocnější země světa. Jeho přímočarost a energičnost ho vrátily do funkce hlavy státu. Částečně je to dáno jeho povahou a sklonem k bombastičnosti, což je pro Ameriku typické, ale také onou pauzou mezi prezidentskými obdobími. Ta mu umožnila konsolidovat pozice v Republikánské straně a na rozdíl od prvního mandátu mu dala čas se důkladně připravit na ten druhý.
Jeho výhodou je, že nemusí dělat kompromisy a může prosazovat svou vlastní agendu, což americký většinový systém umožňuje. Mezi jeho plány, které mohou posunout Ameriku ekonomicky vpřed a měly by inspirovat i EU, patří zastavení nelegální migrace, konec zeleného údělu, rozšíření těžby ropy a zemního plynu, ukončení indoktrinace mládeže nesmyslnými teoriemi, konec studu za vlastní historii a deregulace a zefektivnění státní správy.
Může to být pro Evropu inspirativní. Čím dříve se to stane, tím lépe. Samozřejmě hrozí, že někdo z evropských institucí přijde s klasickou evropskou odpovědí: ještě více Evropy, ještě více regulace. K prosperitě se proregulovat zkrátka nedá. Evropa totiž každým dnem tahá za stále kratší konec provazu.
Nemusíme se se všemi jeho kroky ztotožňovat; můžeme Trumpovi vyčítat a hněvat se na jeho cla a politiku, která tvrdě hájí americké zájmy. Protekcionismus a izolacionismus jsou v americké politice poměrně časté jevy, které se periodicky vracejí. Jako liberální ekonom nevidím ve clech nástroj prosperity, a většinou mají negativní dopad i na státy, které je zavádějí. Zajímá mě, zda jsou cla skutečným cílem, nebo pouze prostředkem k vyjednávání s ostatními státy. Podstatné bude, jestli se Evropa zapouzdří, nebo se porve o své místo na slunci.
Bude pro Evropu Trump tím tolik potřebným budíčkem za pět minut dvanáct?
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV