Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, pěkné odpoledne, paní ministryně. No, já bych nejprve chtěl reagovat na některé věci, které tady zazněly v debatě, a pak bych k tomu řekl nějaký svůj pohled. Za prvé jsem tady zaslechl něco o tom, že se zneužívá jeden případ nějakému politickému upozorňování na tu věc, nebo něco podobného. Já bych toto chtěl důrazně odmítnout. My jsme nesvolávali ani mimořádnou tiskovou konferenci ani po jednom článku ani po dvou článcích ani po deseti článcích. My jsme nesvolávali ani mimořádnou schůzi k tomu tématu, nebo k tomu jednomu jménu, já ho tady nebudu schválně toho poslance nebo bývalého poslance ani jmenovat, abych právě, a nikdo neřekl, nezneužíval té pozice.

Ten bod, jak vidíte, se jmenuje zpřísnění trestů za násilné chování vůči ženám a nepodmíněné tresty. Takže my jsme toho skutečně nezneužili. A je potřeba to tady znova několikrát podtrhnout. Jako druhý bod, na který musím reagovat, je, že se tady několikrát objevila Istanbulská úmluva. Tady si myslím, kolegyně, kolegové, že to aspoň za mě, nesouvisí. My se tady bavíme teď o těch sexuálně motivovaných trestných činech o tom násilí na ženách. Zatímco pod pláštíkem tohoto - ta Istanbulská úmluva řeší i věci týkající se nějaké genderové, genderových otázek, genderového stereotypu, výchovy apod. To jsou dvě úplně odlišné věci. My také, když už tady o tom budeme debatovat, tak je potřeba jít pod ten povrch. Tohleto je úplně jiná, tohleto je úplně jiná záležitost.

Takže já bych tu Istanbulskou úmluvu a její ratifikaci sem vůbec nemontoval do toho. A teď tu samotnou věc. Já už jsem to říkal na několika fórech. Já se na tu celou záležitost dívám úhlem pohledu, jakože mám dceru a syna, což tedy ve skutečnost mám, shodou náhod. Dcera, která je obětí právě nějakého násilného trestného činu znásilnění, ale zároveň i syna, který je obětí křivého obvinění. Takhle se na to musím umět dívat. A pohybujeme se v těchto mantinelech. To znamená to znásilnění, a to, co k tomu vede. A proč to někdo nenahlašuje, k tomu já se potom ještě vyjádřím. Ale zároveň i k tomu, že tady existují případy křivého obvinění, protože i pak ten obviněný je vlastně v roli oběti.

Takhle já se na to dívám a podle mě v těchto mantinelech my se pohybujeme. Za mně platí samozřejmě, že ne je ne. Takhle by to mělo za normálních okolností fungovat. A to, že ten projev nesouhlasu, že nemusí být to na základě nějaké fyzické rvačky, nebo hlasitého opakovaného nesouhlasu, ještě neznamená, že to není znásilnění. Tady už ty příklady byly, já to nebudu zdržovat. Těch důvodu je celá řada. Někdy je to proto, že ta oběť chrání další osoby. Například vedle spící v pokoji děti, prarodiče apod. Nebo je v nějakém stavu bezbrannosti, bezvědomí, či případně nějakého alkoholového opojení a podobně.

O tom ztuhnutí neboli zamrznutí, to asi známe všichni, kteří někdy zažili nějakou autonehodu nebo třeba rvačku na ulici. Každý na to reaguje úplně jinak. A nemůže to být důvod toho, říkat, že nejde o znásilnění, protože tam nedošlo ke rvačce, k fyzické obraně apod. Ta čísla jsou celkem jasná. Když se podíváte, tak je nahlášeno nějakých 600 znásilnění za rok podle údajů různých organizací. Ale skutečných znásilnění je kolem 12 tisíc. Podle nějaké ankety mělo až 25 procent žen nějakou zkušenost se sexuálním násilím. A co mě překvapilo - až osm procent mužů dokonce. To znamená, že to v tom podhoubí je, my se tím prostě zabývat musíme. A jsem rád, že kolegyně Barbora Kořanová přišla s touto iniciativou, ale i s iniciativou pozměňovacího návrhu, který jasně říká, že kdo za použití násilí a pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy vykoná s jinou osobou pohlavní styk proti její vůli nebo kdo s jinou osobou vykoná pohlavní styk, využije toho, že není schopna projevit svou vůli nebo není schopna projevit nebo klást odpor proti takovému jednání - to je přesně popis té situace za mě tak, aby se to zase nezvrhlo na druhou stranu na nějaké souhlasy, formuláře a takové záležitosti.

Na druhé straně nám všem chodí příklady, mně jich také přišla celá řada - nebudu je tady číst jako kolegové, přišly mi samozřejmě i z druhé strany. Tady došlo k tomu, že nějaká slečna zase chtěla odejít z nejmenované banky; obvinila kolegu ze sexuálního obtěžování a ombudsman té banky to vyřešil tím způsobem, že jí schválili nějaké šestiměsíční odstupné, protože to bylo tvrzení proti tvrzení. A než by se pouštěli do nějaké medializace, tak to vyřešili tímhle způsobem. To znamená, tady skutečně ty příběhy jsou oba. Takže takhle je potřeba se na dívat.

Pokud jde o ty tresty, tak za mě - nezlobte se na mě, kolegové, možná paní ministryně tady říkala, že ty tresty jsou podobné jako ve všech ostatních zemích kolem, nicméně, to je ta teorie. V praxi, jak jsem si našel, 40 % těchto případů končí podmínečnými tresty, 40 %. Tak k čemu nám pak je, že rozptyl je dva až deset let, když 40 % končí podmínečnými tresty. Ve Velké Británii jsou to tři procenta takových případů. Tak to mi neříkejte, že u nás je nějaká důkazní nouze, nebo jaký je k tomu důvod.

Opět tu připomenu, a říkal jsem to, vy to víte, v jiném bodě, a je to úplně absurdní, je to úplně absurdní, že za samopěstování konopí ze zdravotních důvodů v České republice padají vyšší tresty než za znásilnění. A to já prostě tady budu říkat do té doby, dokud se tohle nezmění. My jsme se to pokusili minulý týden tady změnit, ten pozměňovací návrh neprošel bohužel, ale teď to tady máme znovu. Prostě za znásilnění leckdy padají nižší tresty než to, že někdo si doma pěstuje tři rostliny konopí. To prostě už jenom to, že to tady takhle řeknu, tak to zní úplně šíleně, to se na mě nezlobte.

Za mě, já tento bod, ať už dneska skončí, nebo se to nestihne, tak beru jako takovou prevenci a osvětu. S návrhem usnesení souhlasím, podpořím těch devět bodů, které tady četla kolegyně Kořanová. A myslím si, že je dobře, že jsme se tady o tom bavili. Ať už stihneme tu změnu zákona před volbami, po volbách, kdykoli. Protože ta samotná osvěta už vede k nějaké prevenci a možná i k větší odvaze obětí, které nejdřív píšou nám a možná že se rozhodnou i nějakým způsobem konat. Já vám děkuji za vaši pozornost.