Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, pěkné odpoledne, paní ministryně. No, já bych nejprve chtěl reagovat na některé věci, které tady zazněly v debatě, a pak bych k tomu řekl nějaký svůj pohled. Za prvé jsem tady zaslechl něco o tom, že se zneužívá jeden případ nějakému politickému upozorňování na tu věc, nebo něco podobného. Já bych toto chtěl důrazně odmítnout. My jsme nesvolávali ani mimořádnou tiskovou konferenci ani po jednom článku ani po dvou článcích ani po deseti článcích. My jsme nesvolávali ani mimořádnou schůzi k tomu tématu, nebo k tomu jednomu jménu, já ho tady nebudu schválně toho poslance nebo bývalého poslance ani jmenovat, abych právě, a nikdo neřekl, nezneužíval té pozice.

Ten bod, jak vidíte, se jmenuje zpřísnění trestů za násilné chování vůči ženám a nepodmíněné tresty. Takže my jsme toho skutečně nezneužili. A je potřeba to tady znova několikrát podtrhnout. Jako druhý bod, na který musím reagovat, je, že se tady několikrát objevila Istanbulská úmluva. Tady si myslím, kolegyně, kolegové, že to aspoň za mě, nesouvisí. My se tady bavíme teď o těch sexuálně motivovaných trestných činech o tom násilí na ženách. Zatímco pod pláštíkem tohoto - ta Istanbulská úmluva řeší i věci týkající se nějaké genderové, genderových otázek, genderového stereotypu, výchovy apod. To jsou dvě úplně odlišné věci. My také, když už tady o tom budeme debatovat, tak je potřeba jít pod ten povrch. Tohleto je úplně jiná, tohleto je úplně jiná záležitost.

Takže já bych tu Istanbulskou úmluvu a její ratifikaci sem vůbec nemontoval do toho. A teď tu samotnou věc. Já už jsem to říkal na několika fórech. Já se na tu celou záležitost dívám úhlem pohledu, jakože mám dceru a syna, což tedy ve skutečnost mám, shodou náhod. Dcera, která je obětí právě nějakého násilného trestného činu znásilnění, ale zároveň i syna, který je obětí křivého obvinění. Takhle se na to musím umět dívat. A pohybujeme se v těchto mantinelech. To znamená to znásilnění, a to, co k tomu vede. A proč to někdo nenahlašuje, k tomu já se potom ještě vyjádřím. Ale zároveň i k tomu, že tady existují případy křivého obvinění, protože i pak ten obviněný je vlastně v roli oběti.

Takhle já se na to dívám a podle mě v těchto mantinelech my se pohybujeme. Za mně platí samozřejmě, že ne je ne. Takhle by to mělo za normálních okolností fungovat. A to, že ten projev nesouhlasu, že nemusí být to na základě nějaké fyzické rvačky, nebo hlasitého opakovaného nesouhlasu, ještě neznamená, že to není znásilnění. Tady už ty příklady byly, já to nebudu zdržovat. Těch důvodu je celá řada. Někdy je to proto, že ta oběť chrání další osoby. Například vedle spící v pokoji děti, prarodiče apod. Nebo je v nějakém stavu bezbrannosti, bezvědomí, či případně nějakého alkoholového opojení a podobně.