Děkuji, paní místopředsedkyně.

Předpokládám, že vystoupím pouze jednou. Opět mám už po čtvrté čest být na prvním místě - dvakrát u nouzového stavu, dvakrát u pandemického zákona. Dneska je to rekord, že už jsem po necelých dvou a půl hodinách na řadě. Bohužel mě mrzí, že tady je tak málo poslanců a kromě pana ministra vnitra i málo členů - jeden ministr. (Ministr Baxa, jediný ve vládní lavici, reaguje.) Ano, ano, ano, říkám jeden člen vlády.

Já se to zase pokusím pojmout trochu jinak. Schválně jsem si tady vytiskl svůj příspěvek k nouzovému stavu 29. března. A musím říct, že bych tam - a použiji svoje oblíbené slovo, což je konzistentnost, což by politik měl být - tak já bych tam nezměnil ani slovo. Ale já se tentokrát té minulosti a tomu rozporu, který já tam skutečně cítím, to se na mě nemůžete nikdo zlobit, že ti samí politici, kteří se před rokem přeli o každý den nouzového stavu, tak nyní tady jej navrhují opakovaně. Mně prostě přijde, že to je jasný rozpor. Ale k tomu už se vracet nebudu.

Já jsem si tady našel z minula, to je jediná poznámka, kde se vrátím k minulosti - vláda nesmí zneužívat nouzový stav, říká Petr Fiala. Prodloužení nouzového stavu jedině, když vláda předloží důvody a řekne, jaká opatření v té době zavede. Tak tímhle bych se chtěl řídit. Jsou to slova premiéra. Takže bych se s dovolením ptal přítomného pana ministra vnitra, který tady poctivě sedí.

Chtěl bych se zeptat, čím to, že opakovaně vlastně nouzový stav máme jenom my jako Česká republika, proč jej nezavedlo třeba Polsko, které jak na počet obyvatel, tak i v absolutních hodnotách má množství, řeší množství uprchlíků neskonale vyšší? Když jsem se díval do jiných zemí v Evropě, tak pokud jsem si to našel správně, tak kromě Itálie, kde to je ale nějaký setrvalý stav, nevím, jestli ještě doteď, tak nikde jinde nouzový stav nebo něco, co by mohlo být podobné, není. Jinými slovy, v čem je ten zakopaný pes, že u nás musíme pro tyto situace vyhlašovat nouzový stav? A víte, že já jsem se na to ptal konzistentně, i když to bylo kvůli covidu a interpeloval jsem vlastní ministry. Takže můj dotaz je stále stejný. Proč musíme vyhlašovat nouzový stav, když v ostatních zemích i v těch, které řeší větší počty uprchlíků, to zvládnou bez nouzového stavu?

Druhý dotaz. Jak jde ta žádost o nouzový stav do souladu s informacemi, které probleskávají v médiích o tom měnícím se počtu uprchlíků? Kolegyně už tady o tom hovořily, tak já už do toho hlouběji nebudu zabrušovat. Budu se věnovat jinému aspektu. Ale zaznamenal jsem, že tady je 340 000 uprchlíků, teď se jich 140 000 vrátilo. Teď je otázka, jestli to je pravda, nebo není? To znamená tady ta čísla jsou tak rozdílná. Ale co je spojuje, je, že počet uprchlíků v tuto chvíli, jak jsem pochopil i z úst vás, pane ministře, se snižuje. To znamená čísla se snižují, ten tlak se tedy logicky také snižuje, přesto je zapotřebí prodloužit nouzový stav.

Zajímalo by mě také, jaká je přesně konkrétně přidaná hodnota toho nouzového stavu, co by se dělo 1. června, kdyby ten nouzový stav nebyl. To znamená, co způsobí, co je to, co tady může vláda zavést díky nouzovému stavu, co by nemohla zavést, kdyby ho neměla a jakým způsobem a co to přinese k řešení té krize. To mně přijde jako legitimní dotaz, asi nejčastější, se kterým se na mě obrací občané a který zajímá logicky i mě. Ano, rozumím tomu rozdílu, že nouzový stav tento a nouzový stav loňský je v tom, že předtím byla omezena práva občanů třeba v cestování, navštěvování restaurací a podobně, ale shodneme se zároveň v tom, že nouzový stav je nějaký právní rámec a v rámci toho právního rámce vláda může dělat některá rozhodnutí bez Sněmovny ve zrychleném řízení a podobně, výběrová řízení a tak dále, a to, jestli to využije nebo ne, pro tuto chvíli je věcí vlády, to znamená, je to nějaký právní rámec.