Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a vážení pánové,

máme za sebou sedm hodin nebo ještě více debaty, která přinesla řadu argumentů a možná rozbouřila místy i vášně, ale myslím si, že bylo velmi dobré, že se Poslanecká sněmovna na této mimořádné schůzi dnes sešla a postavila se k otázce hluboké vládní krize, která přerůstá ve společenskou krizi.

V úvodu dnešní schůze promluvil, kromě těch, kteří tento bod na jednání navrhli, také místopředseda vlády ministr financí Andrej Babiš. Z celého jeho projevu jsem si velkými písmeny poznamenala název toho, oč se skutečně dnes jedná. Řekl, dnes se jedná o souboj o budoucnost této země, a to je jediné, v čem s ním naprosto a bezvýhradně souhlasím. Ten souboj o budoucnost naší země je velmi krásně vepsán v preambuli naší Ústavy. Dovolte mi, abych ji připomněla.

My občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, jsme odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu.

Tolik úryvek z preambule naší Ústavy. A já si myslím, že je to přesně to, oč nyní jde. O to, posilovat ono odhodlání, k němuž před 27 lety Česká republika vystoupila z doby komunistického temna, a je úkolem dnešní Poslanecké sněmovny, aby toto odhodlání v českých občanech posílila, nikoli aby jej oslabila tím, že budeme tolerovat to, čeho jsme v posledních dnech, v posledních týdnech svědky.

Andrej Babiš zde kromě toho, co jsme všichni mohli poslouchat, řekl také na mikrofon před Poslaneckou sněmovnou, že vedle toho, že lžeme všichni ostatní, a on mluví pravdu, tak řekl, že je také lež, že by na těch nahrávkách někoho úkoloval, že je lží, že by kohokoli jakýmkoli způsobem napadal.

I když přijmu to, že je velmi sporné, kdo a za jakých okolností nahrával tyto nahrávky, které jsme mohli slyšet, tak zároveň musím připomenout, že v posledních třech letech minimálně od roku 2013 se právě média, vlastněná místopředsedou vlády a ministrem financí Andrejem Babišem neštítila operovat právě s odposlechy, a to i s odposlechy z otevřených kauz. A říká se, kdo s čím zachází, tím také schází.

Jestliže mu to od roku 2013, kdy vstoupil do politiky jako nepolitik, který přišel vymést ten Augiášův chlév, kde všichni všechno dělali špatně a všichni kradli, a jestliže mu tento nástroj, který je odporný, pořizovat na někoho odposlechy, do této chvíle nevadil, tak jak to, že se nyní diví, že se obrací proti němu samotnému? a jestliže v těch odposleších říká, nebo teď tady ve sněmovně říká, že je lež, že by tam někoho úkoloval, tak proboha, to už opravdu sám neví, co říká? To je lež jeho takovým automatickým nástrojem komunikace, že lže, kam přijde?

Vždyť si to každý můžeme přečíst, každý si to můžeme poslechnout, jak tam říká, kdy se mají jaké věci vytáhnout na sociální demokraty, ať už jednotlivě některé ministry, ministra zdravotnictví, nebo další, kdy je mají vytáhnout, jak se má poškodit sociální demokracie, zda těsně před sjezdem, nebo až před volbami? Jak tohle má ten novinář pro něj zařídit. Dokonce pokyvuje hlavou nad tím ministr Babiš, že dobře, když to nepůjde jeho kanálem, tedy jeho vlastními novinami, jím vlastněnými novinami, tak že by bylo možné přepustit to přes nějaké jiné kanály. Redaktor mu tam nabízí deník Právo.

Andrej Babiš se nedistancuje v tom rozhovoru ani na chvilku, jedinou vteřinu tam neslyšíme, že by řekl, pane, seberte se a vypadněte. Já nebudu takovéhle věci poslouchat. Já jsem přísahal na Ústavu, z které jsem vám tady před chvílí citovala, a vědom si tohoto svého závazku se s vámi nebudu bavit ani jednu jedinou vteřinu. Já na takovouto špínu nepřistoupím a nestane se to metodou mého jednání. Řekl to tam někde Andrej Babiš? Slyšel to z vás někdo? Slyšel to od něj vůbec někdy někdo? Domnívám se, že ne.

A kdybych už tedy přistoupila na to, že se nemáme o těch nahrávkách bavit jako o něčem, co opravdu po té stránce toho způsobu, jak byly pořízeny, a že vůbec byly pořízeny, že se o nich nemáme bavit, tak přece se musíme bavit, a my jsme se to pokoušeli otevřít tady mnohokrát jako ODS, o důvodech, které nás vedou k tomu, že Andrej Babiš, i kdyby tyto nahrávky neexistovaly, tak nikdy neměl ve vládě ČR co dělat.

To, že se sám vyhýbá odpovědnosti a je v podstatě zbabělý, to jsme přece viděli tuto neděli, kdy se odmítl dostavit do otázek Václava Moravce. Prostě člověk, který je přesvědčen o tom, že má pravdu, tak by se tam za ni šel bít a netweeteroval by jako puberťák nějaké tweety: Lidi, běžte do přírody, na televizi se nedívejte, já tam nebudu, tím pádem Slunce zhasne, když tam nejsem já. Nestojí to vůbec za to se dívat, svět jako by ztratil svůj půvab. Do těchto otázek nešel proto, že to pro něj bylo nepříjemné, a mezi tím pro mě vyplynuly, srovnala jsem si v hlavě jiné věci.

I kdybychom tedy opomenuli ony nahrávky, tak přece jsou zde svědectví, která zde i dnes zazněla. Svědectví ministra zahraničních věcí o tom, jak mu ministr financí vyhrožoval, jak s ním zatočí, pokud si něco proti němu dovolí říci. Jak s ním zatočí v jím vlastněných novinách. Je zde svědectví našeho kolegy pana Ladislava Šincla, o kterém jsme se tady bavili také v Poslanecké sněmovně, a je to, nevím, jak je to dlouho, rok, nebo jak dlouho, a já tehdy, byť nejsem členka sociální demokracie, tak mi vadilo, že se vedení, jako že to chvíli trvalo vedení sociálních demokratů, než se za svého poslance v této věci postavila.

Ale to svědectví o tom, že místopředseda vlády pořizuje na nepohodlné lidi složky, a tyto složky jsou kompromitujícím materiálem, který se nezakládá na pravdě, to svědectví tady existuje. Je zde svědectví také lidí, kteří nejsou z politiky. Nemusí být členy této Poslanecké sněmovny, ale setkali se s Andrejem Babišem a jeho praktikami v té byznysové podobě.

Je zde svědectví farmáře Rady. Řekněte mi, který ministr v které normální zemi by mohl zůstat ve své židli, kdyby nechal vypálit pole svému konkurentovi, jak dlouho by na té židli ještě mohl zůstat sedět, a je mi úplně jedno, jaké další spory mezi těmito dvěma pány byly. Já soudím pouze ten moment, kdy ministr této vlády pošle lidi své firmy, aby vypálila pole svému konkurentovi. To přece se v normální zemi nikdy dít nemůže.

Nemůže se v ní dít to, čeho jsme byli svědky, když si vyslechneme svědectví ex šéfa Kosteleckých uzenin o tom, jak jsou přebírány tyto podniky a včleňovány do toho komplexu, agrokomplexu současného místopředsedy vlády.

I kdyby ty nahrávky neexistovaly, i kdyby nikdo z nás neměl na vlastní uši stvrzeno to, co dávno všichni víme, jenom ti, kteří si nasazovali růžové brýle, nechtěli vidět, a jenom ti, kteří z nějakého momentálního osobního profitu nad tím zavřeli oči a nechtěli to slyšet, tak tyto skutky přece museli znát a muselo jim být jasné, že se neslučují vůbec s normálním demokratickým chodem normální země.

Slyšela jsem tady něco o novinářské etice atd. Netroufám si a necítím se být vůbec natolik silná v kramflecích, abych zde mohla jmenovat, kteří novináři dostojí nebo dostáli novinářské etice, a kteří nikoli. Ovšem bez debat zůstává, že když si přečtu prohlášení novinářů společnosti MAFRA poté, co ony nahrávky unikly, tak bez debat zůstává, že ta snaha, svést celou tu naprosto neakceptovatelnou věc na jednoho jediného člověka, a z toho se vyvinit, udělat z něj tedy toho hlavního viníka a jen tak malinko podotknout, že vlastně pan ministr Babiš také asi moc dobře nejednal, tak ta snaha těch novinářů tímto způsobem se s tím vyrovnat nesvědčí o tom, že MAFRA jako celek má v sobě teď v této chvíli dost silné mechanismy, aby skutečně mohla být tím, čím nezávislý tisk má být, tedy oním hlídacím psem demokracie.

Myslím si, že důvody, které by nás měly vést k tomu, abychom posílili naše občany k tomu, aby měli odhodlání dále usilovat o zemi, která podle Ústavy bude položena na svobodné a rovné soutěži politických stran, jsou nasnadě a jsou naším prvořadým úkolem.

Je mi úplně jedno, že poslanci hnutí ANO se tady bijí za svého předsedu a nechtějí uznat jeden jediný argument, který svědčí o tom, že Andrej Babiš destruuje demokratické zřízení v naší zemi. Že metody, které používají, nemají nic společného s metodami demokratického politika, s tím, na co přísahal. Nejsem to pouze já, která to tady říká a zdůrazňuje. Nejsou to pouze mí kolegové z Občanské demokratické strany, kteří to takto akcentují. Ale dovolte mi, abych přečetla také úryvek od jednoho důležitého zástupce hnutí ANO, europoslance Pavla Teličky.

Říká na téma odposlechů: "V obecné rovině ale můžu už nyní říct, že v každé demokratické společnosti je skutečnost, že politik vlastnící mediální dům, vede rozhovor s redaktorem tak, jak jej pan Babiš vedl, tak tato skutečnost je nepřijatelná. Ponechávám stranou otázku, jestli to byla provokace, jestli za tím stáli lobbisté nebo subjekty jiných politických stran. To všechno je možné. I přesto je ale fakt, že pan Babiš ten rozhovor vedl místo toho, aby dotyčného vyhodil a zároveň o tom zpravil příslušná místa, velmi závažný."

Kdybyste měli, kolegové z hnutí ANO, více odvahy jako váš europoslanec, tak myslím, že byste své zemi prospěli daleko více než tím, co jste tady dnes celé odpoledne předváděli.

Všem vám děkuji za pozornost a s hlubokým přesvědčením, že i tuto krizi české společnosti, české politiky překonáme, jsem ráda, že jsme se tomuto tématu dnes takto obšírně věnovali.