Poslední plenární týden ve Štrasburku byl náročný a zanechal ve mě trochu hořké pocity. Těšil jsem se, že si po něm něco pozitivnějšího vyslechnu alespoň na konferenci o euru, která se konala v pátek v Praze.

Úplně to nevyšlo. A říci, že viníkem je STEM, jehož vystoupení akci otevřelo, je nepřesné. Výsledky šetření agentury STEM totiž ukázaly na to, že český postoj k euru nejen, že není pozitivní, ale hlavně že se za posledních deset let nikam neposunul. Podpora společné měny se drží na nízkých 18 procentech, kam ji dostala rétorika části politiků, že "přijmout euro se rovná poslat peníze líným řekům".

Většina "nových" států EU, včetně těch, co do EU vstoupily po nás, euro postupně přijaly a dobře s ním fungují, zatímco my se stále točíme na úrovni debaty, zda je euro hrozbou či příležitostí. A fakticky tuto debatu nikam neposouváme. A to přesto, že žádná z těchto zemí nebyla na euro tak dobře připravená jako my dnes a veškerá fakta hovoří ve prospěch přijetí eura (psal jsem o nich mnohokrát).

Naše ekonomika to bez eura jistě přežije, ale je to podobné jako když v obchodě zvažujete, zda za stejné peníze koupit tvrdý nebo čerstvý rohlík – rozum říká, jedna možnost je lepší a druhá horší. V případě eura tvrdošíně chceme ten tvrdý. Debata o euru je ale u nás bohužel plná emocí, přes které na fakta často nedohlédneme. A u nás to není jediná debata tohoto druhu.

Ano, manipulace s emocemi funguje pro politiky a jejich týmy, preference rostou, ale za jakou cenu? Populistické argumenty obvykle zastírají pravdu a vedou společnost špatným směrem. A nakonec, v dlouhodobém horizontu, pokud na tuto formu debaty společnost slyší, se dá dopracovat k ohrožení budoucnosti ne-li samotné demokracie.

Za sebe mohu slíbit, že se touto cestou nikdy nevydám, nejen u eura ale i v dalších tématech, kde bohužel tomuto čelím. I když to cesta k politickým bodům není. Ale kvůli popularitě jsem do politiky nešel. Chtěl jsem věci posouvat k lepšímu, což jde jen na základě faktů. Toho se budu držet. A třeba se i toho eura jednou dožiji - a když ne pracovně, což jsem si před lety při práci v ČNB z dnešního pohledu hodně naivně myslel, tak snad alespoň fyzicky.