V minulých pěti letech jsem se občas s kolegy v EP na něčem neshodl. Někdy i na celkem velkých věcech. Jedním z nich bylo, že jsem zásadně nesouhlasil s tím, že "vyloučení někoho z něčeho" vyřeší "existující problém".

K mému překvapení byla opravdu značná část poslanců ve prospěch "radikálního řešení řeckého problému" poté, co premiér Tsipsas spustil své experimenty (nutno ale říct, že radikalita poslanců možná souvisela s tím, že rozhodování o tom parlamentu nepřísluší). A byly z toho ostré diskuse (kde já svůj názor, pokud v něj věřím a vím proč, obhajuji). Můj postoj byl, že ekonomicky se tím nic nevyřeší a lidé v Řecku na tom budou mnohem hůř. A pro ostatní to bude nakonec dražší.

Netušil jsem, že Komise k tomu jistou analýzu provedla, ale její výsledky odpovídají mému chápání toho, co by se stalo.

P.S.: bylo by fajn, aby nadšení proponenti takovéto cesty také sedli, a na papír dali to, co tehdejší poslanec pan Mach označil za "vstání Fénixa z popela, roztažení křídel, a vzlet k zářným zítřkům".