Když jsem se zamýšlel nad daňovou a rozpočtovou revolucí, z pera premiéra Babiše, náhodou mi pod ruku přišel jen rok a půl starý návrh na podstatné změny ve zdanění práce, který dnešní ministryně financí v březnu 2019 obhajovala.

Nebyl to návrh dobrý, ale jeho "nebezpečnost" v porovnání s tím, co je na stole dnes, byla malá.

Bohužel, mezi tím, v minulosti poměrně fiskálně obezřetný premiér, objevil kouzlo desítek a stovek miliard, které může utratit, a jejichž zdrojem není (jako před rokem) navýšení příjmů jinde, ani (tehdy avizované) snížení výdajů, ale čistě a jasně, růst státního dluhu. Proto hledat pojítka mezi dvěma návrhy od stejného vládního týmu, které dějí jen rok a půl, nejde. Technicky ani koncepčně.

Díky nízkému dluhu, který tato vláda (v rozhodující části) zdědila, a díky nízkým úrokům, které ji dnes pomáhají, je vskutku pravděpodobné, že stamiliardové deficity naši zemi na kolena dnes ani zítra nesrazí. Ale nic to nemění na tom, že vlády v dalších letech si s nimi budou muset poradit. A to bude bolet.

Pokud to premiér neví, je zcela nekompetentní. Pokud to ví, je neodpovědný a cynický.