Par poznatků z jednání s experty na zahraniční politiku:

1. Čína – „Další trable.“

Na sjezdu tamních komunistů lze čekat diskusi o tom, zda si Čína nemůže dovolit přesměrovat svůj růstový model z exportu na domácí poptávku. Ruku v ruce s tím by mohlo dojít k úvahám (ne-li konání), o využití závislosti světa na některých tamních produktech a hlavně surovinách.

Tlak části evropského byznysu nás vehnal nejen do závislosti na ruském plynu, ale též do velmi nevyrovnaného obchodního vztahu s Čínou. Nevím, zda je minuta před dvanáctou nebo pět minut po, ale je třeba rychle konat.

2. Evropa a Afrika – „Mnoho možností, ale...“

Afrika je nejen blízko, ale nabízí kromě trablů i spoustu možností, a to třeba právě v energetice. Evropané si svým způsobem právem stěžují, že výměnou za velkorysou ekonomickou pomoc "dostali" od Afriky velmi chabou podporu např. v dnešním konfliktu s Ruskem. Není od věci slyšet i hlas "druhé strany“. Ten upozorňuje, že naše „rádoby“ principiální a hodnotová politika na tomto kontinentu občas dost "uklouzne". Po větší podpoře z Afriky jako protiváze naší ekonomické pomoci bychom měli zajisté volat. Ale fungovat to může jen tehdy, pokud budou naše postoje a hodnoty "platit" a i my budeme i pro Afriku předvídatelný, stabilní partner. 

3. Evergreen – „Jednotný evropský hlas ve světě“

Evropa potřebuje silnější, jasnější a jednotný hlas ve světě. Ten získáme jen tehdy, pokud se naše vztahy budou odvíjet od společných pravidel a jejich dodržování. Je v našem zájmu takový systém podporovat. A aby Evropa měla opravdu jasný a silný hlas, nesmí mít unijní "ministr zahraničí" menší váhu a kompetenci, než více než dvacítka ministrů členských zemí. Potřebujeme tedy, alespoň v části zahraniční politiky, přejít od jednomyslného, k většinovému rozhodování.