Investice, hlavně ty "dobré", jsou podmínkou ekonomického růstu. V době doznívající krize, v roce 2014, Unie přišla s docela dobrým projektem podpory investice pomocí "finančních nástrojů" (nikoliv dotací), pro který se vžilo jméno Juncker Fund, později EFSI.

Šlo o velký balík peněz použitelný na záruky (a podobné formy podpory), který měl usnadnit provádění investic. Parlament schválil pokračování tohoto projektu po roce 2021, pod jménem Invest EU.

Osobně považuji takovéto nástroje, poskytující jen "mírnou" podporu, a tedy mající vysoké požadavky na kvalitu projektu, za dobrou cestu. Umožní se tím "rozjezd investic, nad kterými banky či investoři váhají" a jisté posílení kreditu sehraje hlavní roli.

Základní data najdete v infografice, ale za hlavní považuji to, že u nás se tomuto projektu "moc nedaří". Data ukazují, že jsme sice vyčerpali 700 milionů eur, ale projekty, které na stránkách Evropské komise najdeme, hovoří o podpoře bankovních úvěrů garancí, což nějakou "extra novou hodnotu" nepředstavuje.

Jistě, chápu, že v situaci, kdy z rozhodnutí naší vlády směřují často i k velkým firmám miliardy dotačních peněz (tedy těch, co se nevrací, na rozdíl od úvěrů), nejsou "garance" či podpora "kapitálových vstupů" lákavé. Ale dotace s sebou nesou nejen riziko korupce, ale i hrozbu podpory nesmyslných projektů a pokřivení konkurenční situace na trhu.

Naše firmy by si měly urychleně zvykat na to, že dotace jsou věc výjimečná (a třeba dotace velkým firmám, s výjimkou oblasti "veřejného zájmu", bych začal rychle omezovat již těď), a proto by měly v případě, že jistou podporu pro svůj rozvoj potřebují, projektům, jako je "Invest EU", věnovat pozornost.