Nízká úroveň mezd, poměrně slušná infrastruktura, vzdělanost, levné suroviny, energie nebo relativně dobré reformy z počátku ekonomické transformace. Tyto zdroje nám umožnily začít dohánět bohaté země Evropy, ale už vzaly za své.

Musíme proto zásadně přidat hlavně v dekády stagnující energetice a najít cesty k tomu, aby naše prostředí nebylo pro firmy přinejmenším méně přátelské, než je obvyklé jinde v EU. Musíme se naplno zapojit do souboje o nové, strategické investice, které mají jasnou perspektivu pro dekarbonizovanou ekonomiku (takzvané Net-Zero Industry). A udržet musíme co nejvíce z dnešní konkurenceschopné ekonomiky tím, že zjednodušíme podmínky pro podnikání, podpoříme investice i stávajících firem, a usnadníme jim tak transformaci.

Náš málo výkonný sektor vědy a výzkumu musí přinášet více výsledků použitelných ku prospěchu ekonomiky. Existuje jistě též prostor pro zlepšení ve školství a nesmíme rezignovat na snahu dostat zpět i lidi, kteří odešli za studiem či zkušeností do jiných zemí. Což je jen malá část změn na pracovním trhu, který nesmí být brzdou rozvoje ekonomiky.

Čas na obrat k lepšímu jistě je. Obrovský objem peněz z rozpočtu EU, který má naše země a tato vláda k dispozici, může být rozhodujícím faktorem úspěchu. Ale jen, když budeme dělat věci dobře. Definování onoho „dobře“ je v EU usnadněno tím, že jasně vidíme, kde se kterým zemím daří a kde jiné zaostávají.

Ke zlepšení, nejen u nás, ale i v celé EU, to chce více exaktnosti, více čísel (abychom věděli, jak na tom jsme) a méně dojmologie. A s tím i konkrétní nápady, neb jen ty přinesou zlepšení.