To, že dva členové Bankovní rady hlasovali pro zvýšení sazeb ukazuje, že analytici ČNB nemyslí, že inflace jen tak klesne. Také to naznačuje, že v ČNB je silní víra, že buďto se ECB v obavách o snížení výkonu ekonomiky Unie mýlí, anebo že se nás nedotkne.

Větší pozornost ale zaslouží úvaha o "prodeji výnosu devizových rezerv" (což se kdysi, v míře malé, dělo). Dnes by šlo o něco zcela jiného. Rezervy jsou obrovské, a prodej 1-2 miliard eur ročně by mohl mít velmi silný vliv na kurz. ČNB by tím dosáhla zřejmě postupně toho, že by koruna posílila, inflace klesla.

Zní to pragmaticky. Ale stejně tak je režim "permanentní intervence" docela daleko od "normální" nezávislé měnové politiky, stejně jako byl velkým zásahem režim "euro za 27 a více" (který za dnešními trably měnové politiky stojí). Není totiž standardní, že centrální banka rozvinuté tržní ekonomiky nastavuje (či přímo ovlivňuje) dvě hlavní klíčové proměnné - úroky i kurz. A je to hra s ohněm, neb intervencemi posilovat kurz, pokud by ekonomika začala rychle brzdit, nezní jako dobrý nápad.

Otázka, zda by pro naši ekonomiku tedy nebylo lepší, a vzhledem k formám i občanům férovější řešení přijmout euro, je proto na stole. Nejen protože struktura naší ekonomiku po tom volá a "je připravena", ale protože naše měnová politika je dost daleko od nezávislosti, o kterou se proponenti odmítání eura opírají.