Před pár dny upozornil Ondřej Houska v textu pro Hospodářské noviny (ZDE), že zatím co v Itálii postavili a otevřeli mnoho set metrový dálniční most, který se zřítil, za dva roky, u nás stavíme o rok déle Trojskou lávku, která se též zřítila (naštěstí bez obětí na životech, na rozdíl od Itálie).

Asi není divu, že v takovéto zemi politici označují opravu vozovky na Barrandovském mostě za stavbu století a že se nikdo nepozastavuje nad tím, že cesta mezi dvěmi největšími městy (v délce 200 km) po hlavní dálnici před časem zabrala půl dne.

Není pak žádné překvapení, že rozmístění pár tabulí, které sníží dopravní kolaps po poškození kousku vozovky deštěm (navíc dle textu po letošní opravě!), bude trvat déle, než by jinde trvala oprava násobně delšího úseku.

Jistě, jsme na to zvyklí, ale strašně mne štve, že se to děje a že nám to vlastně už ani nevadí. Přitom naše země za neschopnost "normálně fungovat" platí stále vyšší a vyšší cenu.