V loňském roce Německo vyrobilo 42 % elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Během 8 let hodlá tento podíl zvýšit na alespoň 80 %. Mimo jiné tím, že elektřinu ze slunce nikoliv jen zdvojnásobí, ale zvýší 4 x. Na 200 GW instalovaného výkonu. Přiložený graf ukazuje, jaká byla letošní struktura výroby elektřiny v Německu. Zdvojnásobení podílu OZE bude zřejmě znamenat, že v nemalé části roku bude takto vyrobeno 100 %.

Koncept "stabilního baseloadu" půjde z velké části do historie, neb obchodníci a firmy budou kupovat tu nejlevnější energii, občas svou spotřebu odloží či sníží a zbytek, zpočátku zřejmě za nemalou cenu, nakoupí od špičkových zdrojů (ty staví Německo i v režii státu, pokud se nepletu).

Rád bych pochopil, jak na tomto trhu bude fungovat ekonomika zdroje s velmi vysokým nákladem na výrobu (vysokým podílem fixu ale též nemalým variabilním nákladem), když desítky procent výroby dodají zdroje se skoro nulovými variabilními náklady.

Proti Německu máme dva zásadní rozdíly. Prvním je nemožnost využití offshore větrných elektráren (ty mají mít v Německu instalovaný výkon v roce 2030 ne 20GW ale 30). Tyto u nás musíme nahradit buďto méně efektivními OZE nebo dovozem levné elektřiny z nich.

Druhým, a mnohem větším, je skálopevné předsvědčení nemalé části lidí (a politiků), že to, co se děje (nejen) v Německu prostě buďto neexistuje, nebo nefunguje. Čím déle v tomto přesvědčení setrváme, tím více nás to bude stát. Bohužel.