Je smutným faktem, že v Evropě, jejíž ekonomická síla stojí na fungujícím společném trhu, se ceny elektřiny mezi zeměmi, i blízkými, velmi liší. Je to ke škodě všech. Část lidí a firem se nedostane k levné energii a část investorů nevyužije potenciálu pro zvýšení kapacit. Na vině je nízká propojenost, kterou řada zemi v minulosti omezovala a až nyní se (díky pravidlům EU) situace postupně zlepšuje. Mělo by to tak být. Stejně tak jako nemá smysl ve velkém pěstovat jižní ovoce na severu či třeba brambory na jihu, měli bychom též co nejlépe využívat možnosti pro efektivní výrobu elektřiny.

Jelikož tomu tak dnes není, levné elektřiny ze severu se do středu Evropy moc nedostane. Za pozornost stojí ale i další fenomén. V okamžiku, kdy běží na vysokou kapacitu produkce OZE, není konkurenceschopná ani elektřina z jádra, které jinak operuje s nízkým variabilním (leč velmi vysokým fixním) nákladem.

Píši o tom proto, že u nás vůbec nediskutujeme zjevná omezení řadou politiků upřednostňovaného dvousložkového mixu české energetiky (postaveném na OZE a na jádru). Vysoký, leč nestabilní, podíl cenově bezkonkurenčních efektivních OZE (větší FVE a vítr) se totiž do konfliktu se stabilní výrobou z JE (která je nutná pro jeho efektivitu) samozřejmě dostane. A to tak, že vysoký podíl OZE bude v létě z trhu vytlačovat, (a tedy zdražovat), jádro, zatím co v zimě se elektřiny bez špičkových zdrojů, (o kterých u nás řeč není), nebude dostávat.