Byla jednou jedna malá pobočka jedné velké banky v jedné malé zemi.

A ta našla oblibu v zajišťování toku peněz pro nejasné zákazníky pocházející z nejasných zdrojů.

Této malé bance se podařilo:

• otevřít účty pro 15 000 silně podezřelých zákazníků
• na těchto účtech udělat více než 7,5 milionu operací
• proprat asi 200 miliard euro, což je více, než je HDP hostitelské země za 10 let
• peníze "přesměrovat" z Ruska, Kypru, Lotyšska nebo UK do UK (a jeho teritorií), Číny či Švýcarska nebo Turecka. Celkem peníze "procestovaly" 150 zemí

A to i přes to, že na podezřelé aktivity upozornilo několik korespondentských bank či dokonce centrální banka Ruska.

Díky tomu si mohou tisíce vlastníků v klidu užít peněz ukradených vládě, firmám či lidem, případně získaných jinou kriminální činností (neb jen minimum zemí takovéto situace znepokojují). Investovat je do podniků nebo rozvíjet jiný, legální či nelegální byznys. A pomoci třeba díky nim zdražení bytů v některých západních metropolích.

Je to pravdivá pohádka. A konec moc pohádkový není, pokud pomineme soudní šetření 8 zaměstnanců banky a probíhající vyšetřování.

Malá země je Estonsko. Velká banka je Danske Bank. Čas jsou roky 2007 až 2015. A ačkoliv to je největší doložený případ tohoto typu, jde zřejmě jen o vrcholek ledovce.

I o snaze takováto selhání neopakovat je naše práce v Evropském parlamentu, kde se snažíme legislativu a její vynucování zlepšit. Celý systém je odolný jen tak jako jeho nejslabší část, a proto musíme hledat řešení nad úrovní jedné země, unijní a, jde-li to, globální.

Je to jedna malá část zprávy TAXE3, kterou právě připravuji k hlasování...