A proč ne?

Přihodit dalších skoro 20 miliard k astronomickému strukturálnímu deficitu (ve výši kolem 300 miliard korun) bylo pro hlasovací koalici Hnutí ANO velmi snadné. Hnutí zřejmě očekává, že za pár stovek navíc si důchodci u voleb na ně vzpomenou a budou dle toho hlasovat. Je to cynické a zcela neodpovědné. A zašlo to již tak daleko, že většina opozice raději riskuje, že bude premiérem (a jeho věrnými) označena ze "nesociální" a hlasuje proti.

Doufám, že již brzy nastoupí vláda, která s velkým úsilím, ale snad též s velkým odhodláním, začne finanční katastrofu, kterou za sebou tato vláda zanechá, odpovědně řešit.

V případě penzí to není složité. Myslím, že jejich vývoj musí stát na několika axiomech (a zde mluvím o objemu penzí, ne rozdělení na penzisty, tedy balanci mezi zásluhovostí a sociální dimenzí systému):

1. systém by měl vyplácet nejvyšší penze, které si může dovolit, a to bez toho, aby nastavení penzí dnešních ohrozilo penze zítřejší
2. za tímto účelem se pravidelně (cca po 5 letech) provádí expertní hodnocení očekávaného vývoje penzijního systému, ty musí být transparentní a dostupné veřejnosti
3. Výsledky analýzy se promítnou do změn nastavení parametrů pro další období, tak aby systém na střednědobém horizontu byl udržitelný
4. zákon musí ztížit (neb to nejde vyloučit) ad hoc zásahy do systému, které, jak je patrno někteří politici hodlají dělat
5. bylo by dobré dovybavit systém kapitálovým polštářem (ten by měl být financován jednorázovými příjmy státu), který bude použit jako "první záchrana" v případě, kdy z neočekávaných důvodů systém upadne do deficitu, poté bude znovu tato rezerva doplněna

Je třeba získat politickou podporu pro podstatné „odpolitizování" penzí, a též usilovat, aby veřejnost odchýlení se od odpovědné správy těchto stovek miliard korun ročně "ocenila" tím, že proponenty těchto "technik" k moci již nepřizve.

A mimochodem, na místo laciného rozdávání stovek korun (které vede k deficitům desítek miliard ročně) bychom konečně měli pečovat o důstojné podmínky pro starší generaci. Například – nabídka péče o desítky tisíc seniorů, trpících závažnými nemocemi "stáří" (včetně těch, co ovlivňují jejich schopnost samostatného života), řádově zaostává za potřebou. Není divu, pro marketingově a na sběr hlasů zaměřenou politiku pana premiéra toto není absolutně atraktivní téma. Jeho tým zjevně neočekává, že tito lidé by se mu za to, že by náš stát konečně dělal to co má, hlasy neodměnili. A tak, na místo toho, aby každý rok byla miliardami podpořena kapacita potřebné a nutné péče pro seniory, kupují se za tyto peníze hlasy.

ZDE