Pan premiér by prý rád prodloužil těžbu uhlí na co nejdéle. Věřím tomu, jeho vláda není sto řešit ani menší problémy než je transformace „uhelných krajů“ do 21. století. Asi i proto mu nevadilo, že v rámci jednání o novém unijním rozpočtu splaskl takzvaný Fond spravedlivé transformace. Pod tímto podivným jménem (které ve mne evokuje doby naštěstí minulé) se skrývaly více než 3 miliardy euro pro naše „uhelné regiony“. Po změnách to bude zhruba polovina (což i tak není úplně malá suma).

Zaslechl jsem, že si lidé kolem vlády oddechli, neb netušili, jak peníze využít. A navíc, zdá se, že jejich hlavní plán je, těžit uhlí co nejdéle a problém s tím, „co potom“, nechat na vlády další.

Naštěstí se proti tomu staví „ekonomika“. Těžba uhlí se i přes to, že je nezohledněním externalit (o nich píší zde často) vlastně finančně dotovaná, přestává vyplácet. Rychle tam, kde je těžba drahá, jinde pomaleji.

Pro vládní experty by to nemělo být překvapení. Ve skutečnosti toho však naše země dlouhodobě pro lidi v těchto regionech dělá hanebně málo a nezdá se, že na tom hodlá vláda něco změnit. To, jakým způsobem státní orgány nezvládly nákazu na Karvinsku to dokládá.

Neříkám, že to je snadné, ale snad není tak složité hledat příklady programů, které těmto regionům v jiných evropských zemí pomohly. Místo toho je vláda ráda, že peníze pro Ostravsko, Karvinsko nebo Mostecko „vyměnila“ za peníze, které může dát „jinam“. Třeba do pokladen velkých ziskových firem, nebo do kasiček (miliardáři vlastněných) médií, na nesmyslnou reklamu na dovolené v Česku. Mimochodem, díky pandemii na Karvinsku tam hodně lidí na dovolenou nemá a jiné nechtějí ubytovat.