Rozhodování svým bývalým kolegům v ČNB nezávidím. A to ani v situaci, kdy disponují, zřejmě nejvyšší kvalitou analytického aparátu v naší zemi.

Rozhodnutí o zvýšení repo sazby z 0,75% na dvojnásobek je trochu loterie. A to proto, že výsledek lze jen stěží odhadnout (a samozřejmě, bude též záležet na tom, co udělá ČNB dál).

Co podle mne podporuje razantní zvýšení? Vývoj inflace hraje velkou roli. I když ČNB se nemůže rozhodovat dle dnešní inflace, ale dle toho, jak bude růst cen vypadat za rok či dva, dojít k závěru, že kombinace dnešního vysokého růstu cen, poměrně silného tempa oživení a zjevně přehřátého pracovního trhu (který si vyžádá vyšší mzdy) inflaci jen tak nezkrotí, vypadá velmi logicky. A pokud ČNB věří, že růst cen bude pokračovat, je lépe, že koná dřív, než později. A i větší než čekaný krok může mít logiku.

Co by spíše vedlo k větší opatrnosti?

Před diskusí s presidentkou ECB v pondělí jsem chvíli strávil nad analýzami ECB (jejich ekonomů, tedy produktu "nepolitického"). Ten presentuje obrázek poměrně vysoké inflace nyní a v dalších měsících (kterou za rozumnou cenu ECB nemůže snížit). ale poté její pokles pod 2 %, což je cíl ECB. Oporu může tento pohled čerpat třeba v tom, že ceny plynu na další roky (2023) již viditelně klesnou, a tedy ceny energií sice vzrostou, ale poté, z pohledu meziroční inflace, růst cen zpomalí. Razantně zvýšit úrok při situaci, kdy vysoká inflace je dočasná, a bude brzy nahrazena inflací příliš nízkou, by samozřejmě smysl nedalo (a proto to ECB nedělá).