Do očí bijící je zejména ekonomická absurdita z údajného návrhu ministra financí, v němž má předkládat zvýšení daní na životní potřeby lidí ve stejnou chvíli jako snížení daně pro hazard. To lze vysvětlit snad jen velkým nedostatkem soudnosti. O moc racionálnější není ani úvaha jednoho ze členů Bankovní rady, že vyšší úroky by nepomohly krotit inflaci.

Nedivil bych se pak, pokud během povelikonočního úterý, kdy se několik takovýchto výroků sešlo, z toho leckoho rozbolela hlava. Naše země totiž není v situaci, kdy si může dovolit dělat ekonomické chyby.

Podle výhledu Mezinárodního měnového fondu hrozí, že budeme nejhůře fungující ekonomikou ze zemí V4. To je vzhledem k "originalitě" ekonomické politiky Viktora Orbána opravdu „husarský kousek“.

Obávám se, že důvodem je i to, že si náš stát neuvědomuje, že k dobrému politickému rozhodování se lze dostat jen přes velmi vysokou kvalitu práce státních institucí. A to věru není popis naší dnešní reality.

Více si přečtete v mém článku v Lidovkách ZDE.