Vážené kolegyně, vážení kolegové, důvodem předložení poslaneckého návrhu je návrat ke vztahu, který platil do konce roku 2013. Tedy kdy o umístění dítěte do konkrétního školského zařízení rozhodovaly diagnostické ústavy.

Faktickým důvodem je nezbytnost, zajistit v některých případech odbornou diagnostiku dítěte a umístit ho do zařízení, které bude odpovídat jeho potřebám. Zohlednění zájmu dítěte je v současném zákoně příliš vágně formulovaná povinnost, aby soudy hledaly potřebu provést odbornou diagnostiku. V praxi tak zhodnocení vážných poruch chování může záviset, a často i závisí, pouze na neodborném laickém odhadu pracovníků orgánů sociálně právní ochrany dětí či soudu.

Soudy specializaci v rámci jedné kategorie zařízení, jako je dětský domov, dětský domov se školou či výchovný ústav, nejsou s to vnímat. Důvodem je rovněž i přetíženost a pomalé rozhodování soudů nejen o umístění, ale i přemístění dětí. Kvůli zahlcenosti soudů děti, které jsou soudem umístěny do diagnostického ústavu, zde zůstávají nepřiměřeně dlouho. Soudy nejsou povinny zohledňovat kapacitu či naplněnost zařízení a některé to proto nedělají.

Zařízení není účastníkem řízení, nemá oficiální přístup k informacím, kolik dětí bude muset přijmout a kdy. Má-li být ústavní výchova vykonávána ve zdravotnickém zařízení či v zařízeních sociálních služeb, navrhuje se zachovat stávající režim, neboť v těchto případech neexistuje obdoba diagnostického ústavu jako odborného zařízení, které by mohlo u dětí rozhodnout o umístění či přemístění do nejvhodnějšího zařízení. Nehrozí zde tedy ani zahlcení soudu.