...Petr si šel ven na můstek zapálit cigaretu, zatímco Adam stál u kormidla. Petr byl nervózní a ruce se mu rozhodně netřásly kvůli začínající zimě. Za tisíc šest set euro měsíčně, v Nizozemsku sotva minimální mzdu, maká od rána do večera. Splácí hypotéku na malý domek za Děčínem a domů posílá výživné na svoje dva syny. Pár euro mu zbude každý měsíc. Neživoří, ale taky neušetří. Když si to takhle všechno začal v hlavě znovu sumírovat, říkal si, proč on vůl šel pracovat do téhle zpropadené země. Mohl jako jeho kamarád jet pracovat do Německa na Rýn a nemusel by řešit takové blbosti. Teď musí řešit na dálku kraviny. Vůbec nevěděl co provedl.
Nejvtipnější bylo, že Adam, mladý kluk z České Lípy, tohle řešit vůbec nemusí. Po něm berňák nic nechce. Zatím. Ale po Petrovi jo. To zase jo. Hezky za všechny poslední tři roky, ať kouká vysolit a ještě mu dávají pokutu z prodlení.
„Absurdní, fakt tohleto,“ řekne si sám pro sebe. Přehrává si v hlavě rozhovor, který po telefonu vedl s úřednící. Mohlo to být tak před rokem a něco. „Ne, opravdu, plaťte daně tam, kde pracujete,“ ujišťovala ho rozmrzelým hlasem, kterým jasně dávala najevo, že jí celý rozhovor obtěžuje.
„Vážně?“ ujišťoval se tehdy asi čtyřicetiletý lodník z Děčína. „Jo, určitě. Podle evropskejch zákonů se daní tam, kde pracujete,“ řekla a ani se pořádně nerozloučila. Petr teď zpětně lituje, že si ten hovor nenahrával. „Já vůl, měl radši pracovat načerno. Že já vůl platím daně. Že já, ty jo ...“ říkal si sám pro sebe, když si začal uvědomovat, co jej v nejbližších měsících čeká.

Výše uvedený krátký příběh je fiktivní, co se týče jmen postav a do jisté míry i co se týče místa děje. Nicméně, řada podobných „Petrů“ spadla do mezery v zákoně a doplatila na něco, co se dá nazvat zlovůlí úřadu. Stát neodpouští dvě věci - vraždu a daně.

Jaké je pozadí celého případu „několika“ stovek lodníků, kteří takto spadli do pasti? Některé z následujících řádků nejsou známy veřejnosti (novinářům, úředníkům a politiky nevyjímaje).

1) Veřejnosti je obecně známo, že finanční úřad v Děčíně vytáhl na české lodníky smlouvu, která byla uzavřena za dob hluboké totality a normalizace mezi ČSSR a Nizozemskem a která měla zamezit „daňovým únikům“.[1] V kostce – jedná se o velice archaickou dohodu mezi dvěma státy, která v dnešní Evropě již nemá opodstatnění vzhledem k povaze pracovního trhu a mobilitě obyvatelstva. Tehdy si české pracovníky režim potřeboval trošku více přikovat k řetězu, aby jim za hranice nepláchli tak jednoduše. Češi pracovali na námořních flotilách v Nizozemsku. O letectví a říční dopravu v prvé řadě nikdy moc nešlo a takových osob nebylo moc. Nicméně dnes je situace trochu jiná. V Děčíně funguje unikátní střední škola, která na tuto profesi (s výhledem práce v zahraničí) připravuje. Že státní škola neříká o možných nástrahách, to je věc jiná.

Nyní však k celé myšlence uzavřené mezinárodní dohody. Stačí, abyste trvalé bydliště neměli v Česku, ale v Nizozemsku a celá absurdní dohoda už na vás neplatí. Po přečtení dohody se zděšením sleduji, že totéž platí pro Nizozemce pracující v ČR. Musejí daň odvádět v Nizozemsku, pokud tam mají bydliště. Teď otázka, pokud máte ve svém okolí nějakého Nizozemce, schválně se jej na to zeptejte. S největší pravděpodobností nizozemský úřad po nich nešlape a nechce po nich zpětně daně za minulé roky. I na tomto příkladu lze pozorovat srovnání přívětivosti státní správy. Otázka je, kolik Nizozemců pracuje v ČR za české platy…