...Petr si šel ven na můstek zapálit cigaretu, zatímco Adam stál u kormidla. Petr byl nervózní a ruce se mu rozhodně netřásly kvůli začínající zimě. Za tisíc šest set euro měsíčně, v Nizozemsku sotva minimální mzdu, maká od rána do večera. Splácí hypotéku na malý domek za Děčínem a domů posílá výživné na svoje dva syny. Pár euro mu zbude každý měsíc. Neživoří, ale taky neušetří. Když si to takhle všechno začal v hlavě znovu sumírovat, říkal si, proč on vůl šel pracovat do téhle zpropadené země. Mohl jako jeho kamarád jet pracovat do Německa na Rýn a nemusel by řešit takové blbosti. Teď musí řešit na dálku kraviny. Vůbec nevěděl co provedl.
Nejvtipnější bylo, že Adam, mladý kluk z České Lípy, tohle řešit vůbec nemusí. Po něm berňák nic nechce. Zatím. Ale po Petrovi jo. To zase jo. Hezky za všechny poslední tři roky, ať kouká vysolit a ještě mu dávají pokutu z prodlení.
„Absurdní, fakt tohleto,“ řekne si sám pro sebe. Přehrává si v hlavě rozhovor, který po telefonu vedl s úřednící. Mohlo to být tak před rokem a něco. „Ne, opravdu, plaťte daně tam, kde pracujete,“ ujišťovala ho rozmrzelým hlasem, kterým jasně dávala najevo, že jí celý rozhovor obtěžuje.
„Vážně?“ ujišťoval se tehdy asi čtyřicetiletý lodník z Děčína. „Jo, určitě. Podle evropskejch zákonů se daní tam, kde pracujete,“ řekla a ani se pořádně nerozloučila. Petr teď zpětně lituje, že si ten hovor nenahrával. „Já vůl, měl radši pracovat načerno. Že já vůl platím daně. Že já, ty jo ...“ říkal si sám pro sebe, když si začal uvědomovat, co jej v nejbližších měsících čeká.

Výše uvedený krátký příběh je fiktivní, co se týče jmen postav a do jisté míry i co se týče místa děje. Nicméně, řada podobných „Petrů“ spadla do mezery v zákoně a doplatila na něco, co se dá nazvat zlovůlí úřadu. Stát neodpouští dvě věci - vraždu a daně.

Jaké je pozadí celého případu „několika“ stovek lodníků, kteří takto spadli do pasti? Některé z následujících řádků nejsou známy veřejnosti (novinářům, úředníkům a politiky nevyjímaje).

1) Veřejnosti je obecně známo, že finanční úřad v Děčíně vytáhl na české lodníky smlouvu, která byla uzavřena za dob hluboké totality a normalizace mezi ČSSR a Nizozemskem a která měla zamezit „daňovým únikům“.[1] V kostce – jedná se o velice archaickou dohodu mezi dvěma státy, která v dnešní Evropě již nemá opodstatnění vzhledem k povaze pracovního trhu a mobilitě obyvatelstva. Tehdy si české pracovníky režim potřeboval trošku více přikovat k řetězu, aby jim za hranice nepláchli tak jednoduše. Češi pracovali na námořních flotilách v Nizozemsku. O letectví a říční dopravu v prvé řadě nikdy moc nešlo a takových osob nebylo moc. Nicméně dnes je situace trochu jiná. V Děčíně funguje unikátní střední škola, která na tuto profesi (s výhledem práce v zahraničí) připravuje. Že státní škola neříká o možných nástrahách, to je věc jiná.

Nyní však k celé myšlence uzavřené mezinárodní dohody. Stačí, abyste trvalé bydliště neměli v Česku, ale v Nizozemsku a celá absurdní dohoda už na vás neplatí. Po přečtení dohody se zděšením sleduji, že totéž platí pro Nizozemce pracující v ČR. Musejí daň odvádět v Nizozemsku, pokud tam mají bydliště. Teď otázka, pokud máte ve svém okolí nějakého Nizozemce, schválně se jej na to zeptejte. S největší pravděpodobností nizozemský úřad po nich nešlape a nechce po nich zpětně daně za minulé roky. I na tomto příkladu lze pozorovat srovnání přívětivosti státní správy. Otázka je, kolik Nizozemců pracuje v ČR za české platy…

2) Je to absurdní při zvážení všech okolností, když se po těchto lodnících vymáhá pro ně likvidační částky i s penále, když celková taková částka činí jen zlomek vybraných daní. Českou republiku to nikterak nevytrhne, když si uvědomíme, kolik daňových úlev korporace, zahraniční montovny a velkokapitál má. Je to úsměvné, když řada společností daňově optimalizuje, pobírá megadotace a pobídky a nabízí Čechům ukrajinské platy. Toto plus včetně kontrolního hlášení plus nenažranost neziskového sektoru a další pikantérie této vlády, působí jako šílený kontrast s předešlými souvislostmi a okolnostmi. Je to výsměch hororového klauna Pennyho, který má rtěnku od krve a ví, že lodníci jsou celoživotně zadluženi.

3) Netýká se to úzké skupiny lidí, jak je nám z médií podsouváno. Českých lodníků pracuje v Nizozemsku 2500. Z Děčínska jich je minimálně 500.[2] Pitoreskní je, že jedná právě FÚ v Děčíně, kde má toliko lidí tento problém. Záměr? Penny se směje ještě hlasitěji, protože Penny ví, že zdanění práce v říční dopravě v Nizozemsku je dva a půl krát menší než v Česku. Penny s krvavě rudou rtěnkou na ústech spočítá počet let od promlčení a vyjde mu, že do konce roku 2016 musí jednat rychle, aby stihl vybrat tento daňový nedoplatek ještě z roku 2013.

Zapomeňme na argument, že takové problémy s úřední mocí se vždy týká omezeně velké skupinky lidí. Stejně tak počet Barnevernem postižených rodičů v Norsku. Nebo kamioňáků v Belgii, kteří dostávají pokutu za přespávání v kabině řidiče. Nebo podnikatelů, co doplatili na kontrolní hlášení. Nebo, když vám na STK neprošlo čerstvě koupené auto. Největší menšinou je jednotlivec. Nikdy neříkejte, že se vás problém netýká, protože to zrovna nejste vy, na koho to padlo. Je to celospolečenský problém. Česká legislativa je zaplevelena a je nemožné se zákony naučit. Nikdy nevíte, kdy to padne i na vás z nějakého zatím ještě neznámého důvodu.

4) Ministr financí má zákonem ošetřenou možnost hromadně a plošně odpouštět daně ze dvou důvodů:[3]

A) přírodní pohroma,
B) když je zjištěna nesrovnalost při uplatňování daňových zákonů.

Veřejnosti není známo, že se lodníci domáhali prominutí u Andreje Babiše z důvodu druhého. Argumentovali následujícím:

i. Dosavadní praxe po roce 1989[4] byla taková, že Finanční správa danou situaci akceptovala, v řadě případů sdělila dotčeným poplatníkům na jejich dotaz, že jsou povinni přiznat a zaplatit předmětnou daň v Nizozemí, popř. jim vystavovala potvrzení o bezdlužnosti.

ii. Tehdy neexistovala superhrubá mzda. Tudíž, sociální a zdravotní se platí stejně jako v každé jiné zemi. Díky superhrubé mzdě se připočítává 34 %, které se v Nizozemsku neplatí. A zde existuje tento dodatečný zákonný a finanční rozpor.

iii. Finanční správa chce doplatit i to sociální a zdravotní, ale to je nesmysl, protože to nedovoluje evropská legislativa. Není možné dvojitě zdaňovat. Je tato úmluva nadřazená evropské legislativě? Ne, samozřejmě, že v současných podmínkách není. Daně se nesmí platit ve dvou státech současně.

iv. Další kolize následuje ve dvou právních normách a to konkrétně mezi čl. 16 odst. 3 Smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Nizozemím a § 38f odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb.,o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Podle zákonného ustanovení se příjmy ze závislé činnosti vykonávané ve státě, s nímž Česká republika uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění, vyjímají ze zdanění v České republice za předpokladu jejich zdanění ve státě zdroje.

v. Za poslední, došlo k porušení základních zásad správy daní podle § 5 odst. 3 a podle § 7 odst. 2 daňového řádu. Doměření daně v České republice by mělo na poplatníky „rdousící efekt“ ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 17/11 ze dne 3. 5. 2012 a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 76/2013-57 z dne 17. 12. 2013, protože vzhledem k odlišnému způsobu výpočtu daně je daň z příjmů doměřená v České republice cca 2,5x vyšší než daň odvedená v Nizozemském království. Posečkání daně a prominutí příslušenství daně, jejichž využití je dotčeným poplatníkům doporučováno ze strany Finanční správy ČR, není dostačující pro řešení nastalé situace a upozorňujete na to, že podle platné právní úpravy nelze prominout veškeré příslušenství daně, např. nelze prominout pokutu za opožděné tvrzení daně a úrok z prodlení, který vznikl před 1. 1. 2015.

5) Ministr financí není jediný, ke komu se poškození lodníci odvolávali. Dopis se žádostí veřejnému ochránci práv byl zaslán s prosbou zastání se u příslušného úřadu. Ten ve své odpovědi argumentuje, že lodníci by měli požádat o vrácení neoprávněně zaplacené daně svého nizozemského zaměstnavatele či nizozemskou správu daní. Pak by tyto peníze českému úřadu zaplatili. Jenže celá odpověď vůbec nebere v úvahu úroky a vymáhání přes exekutora. Opět, jak je možné, že pracovníci rozličných úřadů napříč ČR říkají lodníkům v průběhu let rozporné informace. Řada svědectví dokazuje, že úředníci říkali jasně – daně za vás platí nizozemský rejdař, tedy jeho problém, ne váš, plaťte daně tam kde pracujete, dosavadní praxe od roku 1989 je osvědčená, nic se nemění (podobně jako v příběhu výše). Proti tomuto jednání ze strany úřadů by veřejný ochránce práv vystoupit měl měl. Jo, aha, lodníci nemají na hlavě šátek, pardon, já zapomněl.

Ale zpátky k nizozemským rejdařům – zaměstnavatelům. Ti daně platili. Ne však tak, aby nizozemský FÚ uznal nárok na vrácení daně z příjmu. Skutečně byly zaplaceny jen povinné prémie za sociální a zdravotní… Žádost o vrácení bylo zpracováno vyšším oddělením, které použilo jinou výpočetní metodu. A ejhle, nedá se to vrátit, protože zdanění probíhá jinak než v ČR (o tom již v předchozích odstavcích).

Řeknete si asi, proč si ti šífáci nedají přestávku a nedojdou si na úřad ve Venlo nebo jinde to vyřídit. Někdy ta loď musí zastavit. Omyl! Někteří z lodníků se na břeh nedostanou ani za čtvrtrok. Někteří dokonce ani půl roku nevytáhli paty ven z remorkéru. Vyzvedávat poštu z FÚ je pro ně nemožné, když řada z nich pracuje turnusově. Někteří z nich mají holandštinu jen na komunikační úrovni, takže si musí najímat daňové poradce, advokáty a další pomoc s velmi malou pravděpodobností, že se dočkají spravedlnosti.

6) Cituji úmluvu, článek 32

Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude jednou ze smluvních stran vypovězena. Každá strana může smlouvu vypovědět diplomatickou cestou výpovědí zaslanou nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku po roce 1977.

Takže si pište. Jedna z mých programových priorit při potenciální participaci na vládní koalici by bylo okamžité vypovězení tohohle plevelu v naší legislativě. O tom nebude těžké přesvědčovat ani jedno z mých kolegů ve Svobodných. Vypovězení této úmluvy má širší koaliční potenciál, než si mnozí myslí, dokonce i za hranici pravolevého politického rozdělení.

Proč není zájem takové úmluvy z našich zákonů vystříhávat? Proč dosavadní praxe poslanců jest, že zákony nečtou, jen poslouchají zpravodaje a předkladatele? Proč není politická vůle českým občanům v zahraničí pomoct?

Závěr není. Ani si nedovedete představit, kolik takových nesmyslů může v české legislativě existovat. Politicky to není pro řadové politiky natolik zajímavé, jako uprchlíci, aby bojovali proti takovému hororu.

Josef Novotný,
člen Republikového výboru Svobodných,
odborný mluvčí strany pro dopravu a logistiku

Autor je absolventem oboru Logistika - mezinárodní přeprava a zasílatelství na VŠE. Dlouhodobě se zabývá dopravní a logistickou problematikou v ČR a ve světě. Je členem Komise dopravy v Praze 12. Již od během studií pracoval v logistice a v logistických společnostech.