Sám jsem byl v obojím a bylo to skvělé.

Děvčat tam byla zhruba třetina a vůbec se nemusela za své výkony stydět.

Co ale bylo nejdůležitější?

Kromě turistiky, táboření, přežívání v přírodě, zdravovědy, střelby (tehdy ze vzduchových zbraní) a spousty dalšího to bylo i vedení v duchu odvahy, cti, statečnosti, pomoci slabším atd.

A tady byla velká líheň budoucích příslušníků ozbrojených a záchranných složek, kteří tuto práci brali jako své poslání a stali se z nich "srdcaři".

Doslova mne děsí, když slyším dnešní motivaci mnohých, kteří uvažují o službě např. u policie - prachy, placka a bouchačka...

Je zcela nezbytné obnovit ze strany státu zdravě vlasteneckou a brannou výchovu dětí, která byla samozřejmostí od první republiky a která se dnes zvrhla k výchově multikulturních vítačů a slabochů...

(převzato z Profilu)