Ano, já bych se tedy soustředil ve svém dalším vystoupení na téma kritiky veřejnoprávních médií. Ve společnosti se objevuje i kritika veřejnoprávních médií. Někteří odpůrci nemohou nalézt smysl jejich existence a představují pro ně plýtvání penězi občanů. Jenom znovu zdůrazňuji, že cituji z té bakalářské práce. Myslím, že je to dobré, protože je to takový pohled zase z další strany a vidíte, že v řadě věcí tady poukazuje autor přesně na ty věci, o kterých tady hovoříme. Není jim líto peněz, ale soudí, že je neumí správně využít a ptají se, k čemu veřejnoprávní média vlastně jsou. Takže vidíme, že i tady úvodní dvě věty v této pasáži přesně pokládají tyto otázky. Ne tedy co nám tady říká právě třeba vládní koalice, jak je to skvělé, ale autor práce si tady pokládá právě ty kritické otázky, protože je správně reflektuje ve společnosti. 

Jedním z nejsilnějších argumentů jdoucích proti existenci médií veřejné služby je právě jejich ekonomická neefektivnost. K jejímu fungování jsou potřeba vysoké náklady jak na provoz, tak velký počet zaměstnanců. Tyto náklady jsou pokrývány převážně z veřejných prostředků, financí, tedy od koncesionářů, občanů České republiky. Rozpočet České televize činí cirka 7 miliard korun. Z toho většinu, něco přes 6 miliard, pokryjí právě finance z fondu koncesionářských poplatků. Zatímco v komerčním sektoru působí finanční tlak na inovace a růst kvality, ve veřejném sektoru kategorie zisku nefunguje a tím se snižuje i inovační aktivita. 

Sporné jsou i kategorie kvality nebo vyváženosti vysílání, protože jsou empiricky těžko prokazatelné, čímž se mohou dostat jak do centra obhajoby médií veřejné služby, tak do středu jejich kritiky. Kvalita může pro někoho být potvrzena tím, že je po daném zboží poptávka a že je pořad populární mezi diváky. Tím se kritika televize veřejné služby dostává ke kategorii sledovanosti a úvaze o tom, zda o ni má veřejnoprávní médium bojovat. Sledovanost lze pojmout jako projev důvěry diváků v médium veřejné služby a bez té by pak snad vysílání média placeného z peněz občanů nemělo smysl. Stejně tak může někdo případnou snahu média veřejné služby mít vysokou sledovanost vnímat jako hon na úkor předsevzetí, že bude vysílat i pro menšinového diváka.