Pro malé obce a regiony může být komunitní energetika jedním ze skutečně funkčních programů ekonomického rozvoje. Dává obcím a místním komunitám do rukou nástroj, který přinese větší svobodu rozhodování i finanční přínos. Není tak divu, že mezi nejlépe připravenými regiony v ČR jsou v současnosti ty ze „znevýhodněných krajů”, například Opavsko v Moravskoslezském či Šluknovský výběžek v Ústeckém kraji.

Energetická komunita je druhem společenství, jehož členové vyrábějí energie pro sebe, a co nespotřebují sami, „posílají” jiným členům. Členové/účastníci energetických komunit jsou municipality, právnické osoby, i občané. Právní forma by měla být nevýdělečného charakteru. Za účelem sdílení energií vznikají například spolky či družstva.

Sdílením energií rozumíme způsob dělení přebytků energie mezi sebou. Nutno zdůraznit, že sdílení je čistě účetní operace. Z hlediska fyzikálních zákonů ke „sdílení” dochází kdykoliv je zdroj připojen do elektrického obvodu. Novinkou je legislativní úprava umožňující, aby si dva uživatelé definovali sami podmínky, za nichž ke sdílení dochází a nepotřebovali k tomu obchodníka. Technologickou novinkou pak bude možnost spotřebu chytře řídit, tedy pomocí matematických algoritmů co nejlépe optimalizovat spotřebu do doby, kdy je energie levná.

Energetická komunita je druhem společenství, definovaným společnou výrobou, sdílením, distribucí, řízením i monitoringem a účetními operacemi souvisejícími s energetikou (především elektřinou a teplem). Její esenciální podstatou je angažovaná participace místní komunity – obcí, občanů, živnostníků, firem, veřejných organizací. Ti všichni by se měli podílet na základních složkách komunitní energetiky. První z nich je společné vlastnictví výrobních prostředků, tedy zdrojů elektřiny a tepla. Zcela stěžejní je pak princip sdílení vyrobené energie. A to jak ze zdrojů společných, tak z těch, které vlastní a provozují jednotliví členové. Elektřina a teplo se v takovémto systému nevyrábí primárně za účelem zisku, ale za účelem pokrytí základních lidských potřeb. Málo diskutovanou, ale neméně důležitou složkou je monitoring, řízení a účtování. Předpokladem vzniku energetické komunity je možnost monitorovat a řídit množství vyrobené a spotřebované energie a účtovat si ji mezi sebou.

Energetické komunity mohou vznikat kdekoliv, ale jejich nejrychlejší rozvoj se očekává na malých obcích – především na těch, kde již dnes je komunitní život v rozkvětu. Energetika v tomto ohledu bude „jen” další z oblastí, na které místní občané participují. Technologie je připravena, stejně tak jsou připraveny obce a regiony. Co je potřeba dořešit, je legislativa. Je zřejmé, že pokud jednu skupinu (malé obce, občany, lokální společenství) zvýhodníme, bude to částečně na úkor skupiny jiné, které klesnou zisky. To je ovšem otázka politická: chceme nadále centralizovat finanční toky směrem k velkým hráčům, nebo chceme prioritizovat malé lokální aktéry? I vzhledem k např. volebním preferencím ve „znevýhodněných” regionech je možná načase se seriózně zamýšlet nad druhou jmenovanou variantou. Narozdíl od jednorázových dotací, komunitní energetika může být reálným, a především dlouhodobým programem rozvoje obcí a regionů.

Eliška Olšáková

Zdroj.