Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, předně bych se chtěl ohradit proti poznámce, kterou učinil pan kolega Kučera, neboť si myslím, že není naším posláním, abychom hodnotili své kolegy, ale abychom na faktech vyvraceli případné jiné názory. Nebylo to zrovna nejlepší, rytířské ani, myslím si, kolegiální.

Víte, já si myslím, že ne krajské volby, ale situace, která je v OKD, je možná hnacím motorem, aby se to, co stát už několikrát řešil, řešilo urychleně. Dovolte mi proto malou reminiscenci do minulosti, ale tu reminiscenci bych začal tím, že už ve středověku nějaký Georgius Agricola, který má svůj pavilon a muzeum v Jáchymově a nakonec i v Ostrově, řešil ne privilegované, ale zvláštní postavení pro horníky. Od té doby se řešilo zdravotnictví pro horníky i sociální zabezpečení, od té doby se tradují pro horníky trošičku jiné podmínky. Proto zrušení důchodových kategorií v roce 1993 bylo podle mě velkým nesmyslem, ale politickým bojem a aby to zrušení nebylo s tak velkým odporem přijímáno, tak bylo vlastně slíbeno těm horníkům prostřednictvím zákona, že do roku 2016 budou některá privilegia, když použiji toto slovo, zachována. Ale život šel dál a v roce 1997 byl přijat zákon 289, který prodloužil některé nároky do roku 2018. Pak v roce 2001 byl přijat zákon 188, který zpřísnil kritéria pro způsob stanovení výše starobních důchodů horníků, což vyvolalo celou řadu žádostí o zmírnění tvrdosti zákona. V roce 2006 byl přijat zákon 264, který rozšířil okruh horníků, na něž se tyto přístupy vztahují a v souladu se zákonem č. 108/2009 vláda nařízením č. 363/2009 stanovila pro vybranou skupinu horníků důchodový věk zpravidla o pět let, což dále upravovalo nařízení 69 z roku 2015.

Chci tím jenom dokumentovat, že nejde o nějaké náhlé vzplanutí, ale že jde o postupný proces, který se takovouto salámovou metodou tady neúplně řešil, až ke konečnému řešení, které bych nazval určitým návratem k důchodové kategorii, a to je předložený návrh zákona.

Víte, zaznělo tu ledacos, já bych chtěl samozřejmě říci, že můžeme diskutovat nad dožitím věku a nad tím, co se v roce 1983 a 1988 z těch celkem asi 3500 pitevních protokolů dalo zjistit. Myslím si, že by bylo nejjednodušší, kdyby česká správa vzala rodná čísla horníků podle invalidních důchodů, podle toho, jak jim jsou propláceny různé příplatky a zjistila jejich dožitelnost. To by bylo nezpochybnitelné, ale takový podklad dneska nemáme, čili můžeme říci, že to zdravotnictví samozřejmě má v této oblasti daleko více práce než u jiných profesí, ale na druhé straně ten věk dožití snižují především smrtelné úrazy a to je solidní taky sdělit.

Padla tady otázka myslím od pana kolegy předsedy Stanjury, jak se na tom podílejí nebo budou podílet zaměstnavatelé. No to je pozdní lítost, vážení. Aby se na tom mohli podílet, tak by tam už muselo být něco naspořeno a to je vina minulých vlád, že nedonutily zaměstnavatele, aby vytvořili fondy na toto řešení. Naposled to bylo při schválení tzv. předdůchodů, ale zákon, který by uložil zaměstnavatelům u horníků, ale třeba i u jiných rizikových kategorií a těžkých profesí, ze zákona vkládat do třetího pilíře na předdůchod peníze, přijat nebyl. Takže zavinil to stát, ne ti horníci. Možná si to prolobovali ti zaměstnavatelé, to nebudu posuzovat, ale jestliže stát něco zavinil, tak je na státu, aby to taky napravil. Přál bych si, aby i v dalších odvětvích se ta situace řešila, ale řeknu to stručně.

Vážení zaměstnanci, je třeba, abyste se odborově organizovali, měli silné odbory, které také za vás ty věci budou řešit. Děkuji za pozornost.