Istanbulská úmluva je trochu jako paní Colombová. Ti, co o ní nejvíc mluví, ji nikdy neviděli, a tudíž ji ani nečetli. Dvojnásob to platí o jejích kriticích. Proto kolem úmluvy existuje řada fám a mýtů.

Třetina žen v ČR uvádí, že se setkala s domácím nebo sexuálním násilím. Jde o hrozivé číslo. Problém se ale netýká jen žen. Proto úmluva zahrnuje i požadavek na ochranu mužů i dětí.

Istanbulská úmluva nijak nezpochybňuje biologicky dané rozdělení pohlaví na muže a ženy. Pojem gender dává do jasné souvislosti se společenskými očekáváními a sociálními rolemi. Odlišuje tak biologickou identitu od sociálního konstruktu.

Přijetí úmluvy neohrozí postavení mužů u soudu. Neruší se presumpce neviny a ani pojistky proti falešným obviněním. Úmluva počítá s dostatečnou ochranou obětí trestných činů, se zajištěním psychosociální pomoci, a akcentuje, aby soudní řízení probíhalo bez zbytečných odkladů, které nesvědčí obětem, ale ani křivě obviněným.

Istanbulskou úmluvu podporuji a ohrazuji se proti manipulacím, jichž se dopouští nejenom média, ale i samotní politici, kteří o jejím přijetí mají rozhodovat.

Sociální demokracie – to je lidskost místo sobectví.