Podařilo se rozhýbat některé legislativní „ležáky“, o kterých všichni moudří analytici tvrdili, že nikdy neprojdou. Omezení poslanecké imunity. Úprava veřejných zakázek a zákaz losovaček. Přímá volba prezidenta. Mám radost, že nakonec padlo i další hospodské moudro o tom, jak si „kapříci rybník nevypustí“. Vypustili.

Místo velkých témat se však budu věnovat tomu, co jsem do sněmovny přinesl já jako jednotlivý poslanec.

Nejvíc jsem pyšný na to, že jsem pomáhal civilizovat rozhodčí řízení. Ministerstvo spravedlnosti pod vedením léta tvrdilo, že změna není třeba. I já jsem za pomoci občanského sdružení Společná obrana přispěl k tomu, že tuto bolavou oblast českého práva konečně začalo řešit. Byl jsem jedním ze zastánců vzniku veřejného seznamu rozhodců, ze kterého budou ti zlobiví vyškrtáváni, což se nakonec podařilo. Navíc musí být nově rozhodčí doložka na zvláštním papíře a nejde ji „schovat“ malým písmem kamsi do smlouvy. Rozhodcem sporu už nemůže být bratránek toho, s kým máte spor, což dříve zcela neuvěřitelně šlo. Prostě velký posun kupředu.

Zabýval jsem se problematikou exekucí, do novely zákona o exekucích jsem prosadil možnost sloučení bagatelních pohledávek do 10 tisíc korun vedených u více exekutorů nebo prodloužení doby pro dobrovolnou úhradu exekuce výměnou za odpuštění poloviny nákladů exekutora z 15 na 30 dnů. Dvakrát jsem – bohužel neúspěšně – prosazoval i krajskou územní působnost exekutorů.

Při projednávání vládního návrhu katastrálního zákona jsem bojoval proti návrhu z pera České advokátní komory, který ukládal občanům bez právního vzdělání povinnost nechat si při vkladovém řízení sepsat každou vkladovou listinu advokátem. Hlasování na výboru jsme s kolegou Bendou prohráli, konec konců většinu členů tvořili právě advokáti.. ale hlasování na plénu se nám podařilo zvrátit a občanům tak zůstala svoboda volby, zda si advokáta vezmou a budou mu platit, nebo ne.

Ve Výboru pro evropské záležitosti jsem se snažil poctivě studovat jednotlivé evropské dokumenty, o kterých většina občanů v životě neslyšela, ale které mají obrovský dopad do našich životů.  Bohužel zůstalo vše při starém – evropská politika probíhá ve sněmovně tak, že ČSSD podepíše všechno a ODS nic. Jako zpravodaj jsem bojoval proti ženským kvótám (blog) a v hlasování se mi podařilo prosadit poměrně ostré usnesení kritizující toto sociální inženýrství jako zbytečné a nesystémové. Protože si mi podnikatelé stěžovali, že by rádi čerpali evropské dotace ale připadají jim příliš složité, dal jsem vypracovat unikátní brožurku, kde mají všechny možnosti podpory z EU přehledně na jednom místě i s kontakty.

Ve sněmovně jsem otevřel téma kybernetické bezpečnosti a ve spolupráci s NBÚ zorganizoval dva zajímavé semináře a podílel se na tvorbě prvního zákona o kybernetické bezpečnosti.

Bojoval jsem za takový zákon o Národním parku Šumava, který bude bránit přírodu a ne developery s jejich připitomělou historkou o zlém broukovi. Sice se nám nepodařilo prosadit dobrý zákon, ale alespoň neprošel návrh Plzeňského kraje, který by náš největší národní park de facto zlikvidoval.

V lidskoprávní agendě jsem se zasazoval o nápravu stavu, kdy jsou gay-lesbické páry protiústavně  vylučovány z osvojování dětí, a společně s dalšími kolegy jsem podal návrh zákona, který by jim to   umožnil (blog) . Bohužel rozpuštěním sněmovny tento návrh padnul pod stůl.

Otevřel jsem i navýsost liberální téma regulace prostituce. Nejstarší řemeslo s námi bude navěky, tak  proč se pokrytecky tvářit, že neexistuje? Má norma se vešla na 1,5 strany A4 a měla posílit postavení  sexuálních pracovníků, vycházela tedy z úplně jiného pojetí než návrh hlavního města Prahy, jehož cílem je  především prostitutky vychovávat a trestat. I tato norma své putování procesem končí a problém šedé právní zóny, ve které se desetimiliardový sexuální průmysl pohybuje, tak zůstává nevyřešen.

Měl jsem tu čest být jedním z předkladatelů zákona o třetím odboji, který oceňuje účastníky protikomunistického odboje a odporu proti komunismu. Když jsem se účastnil předání prvních vyznamenání, měl jsem opravdovou radost, že konečně oceníme své hrdiny, kterých máme hodně, ale málo o nich mluvíme. Také jsem připodepsal návrh kolegyně Černochové, který mezi významné české dny zařadil 16. leden jako Den památky Jana Palacha.

Nevyšel jsem vstříc ústavní rozpínavosti prezidenta Zemana, nehlasoval pro podivnou vládu SPOZ a později hlasoval pro rozpuštění sněmovny.

Byl jsem jedním z deseti poslanců s nejlepší docházkou, komunikoval jsem s voliči, psal blogy, odpovídal na dopisy, emaily, reagoval na Facebooku i na Twitteru, držel poslanecké pondělky v regionální kanceláři, zkrátka a dobře snažil jsem se a myslím, že se mi sem tam i něco povedlo. Že je to málo? Možná.

Jestli máte na víc, hurá do politiky:-)