Cíl strany

Chceme změnit ČR na stát, který umožňuje svým občanům stát se maximálně svobodnými* v hledání vlastního štěstí. Chceme ČR jako stát, jež je jasně omezen ve výkonu své moci a jeho činností jsou skutečně nezbytné funkce státu –  vnější a vnitřní bezpečnost** a justice, která pomáhá občanům spravedlivě řešit spory a vymáhat smlouvy a tím spolehlivě určovat mantinely osobní svobody.

Proč

Prosperita Pro růst morálního a ekonomické bohatství. Svoboda umožňuje tvořivost. Tvořivost, právní jistota a volnotržní hospodářství dá více bohatství všem. Stát, který minimálně donucuje a reguluje nenásilné chování lidí a je služebník občanů, nikoliv chůva, nekazí přirozenou morálku a nechává ji růst.

Jednoduchost a stabilita Pro stabilitu vztahu občan a stát a pro pokles nejistoty. Svět je složitý. O to musí být vztah občana a státu krystalicky čistý, srozumitelný a neměnný. Činnost státu vychází JEN z toho, na čem je ve společnosti drtivá (více než 90 %) shoda. Občan musí mít jistotu, že stát dělá JEN to, co od něj očekává a že to co dělá, dělá dobře.

Zlepšení mezilidských vztahů Pro rozvoj vzájemné pospolitosti lidí v naší zemi a skutečné občanské komunity. Ta vzniká z dobrovolných vztahů lidí, kteří se sdružují ve společných zájmech. Pokud chtějí společnost učit, směřovat či konat „dobro“ (silně subjektivní pojem), pak tak činí z vlastní dobrovolné vůle a ze své kapsy.

Svoboda – Ekonomická i občanská. Svoboda je hodnota sama o sobě, volnost v jednání se svým a na svém je lidské právo.

Jak

Buďme idealisté ale praktičtí. Náš cíl je dlouhodobý, jiný než cíle ostatních stran, které skutečnou a pro-svobodnou reformu vztahu občan a stát nechtějí.

Je třeba se držet principů. Strany které principy v klíčový moment zahodily, dopadly špatně. Pro praktickou politiku je určitý pragmatismus nutný. Jakkoli zvýšit vliv státu a omezit moc občana, to je pro nás nepřípustné. Zachovat status quo, zlepšit fungování – může být. Chceme-li omezit vliv státu nesmíme nikdy hlasovat, či souhlasit s nárůstem jeho pravomocí v jakékoli oblasti, ani „dočasné“ omezení není možné podpořit.

Buďme praktičtí. Není-li politická síla prosadit v nějaké oblasti svobodu úplnou, pak aktivně hledejme možnosti, jak prosadit návrh či zlepšení, které možnosti volby jednotlivce zvýší. Očekávejme nutnost kompromisů, ty nejsou ostudou. Politika dnes zasahuje téměř do všech činností. Jsou mnohá hlasování, která vůbec o větší / menší svobodě nejsou, tam hledejme řešení hospodárná, efektivní a s nejmenší možnou mírou korupčního potenciálu. V těchto oblastech bojujme za co nejplošnější využití veřejných prostředků.

Místo idejí, které jsou nutným východiskem, musíme nabídnout voličům skutečný politický produkt, který se skládá z kandidátů, z myšlenky, z programu a z pocitu, který chceme vyvolat. Kandidát je ten co za ně uchopí moc a bude ji používat pro Cíl. To musíme zosobnit.

„Féroví, zajímaví a vtipní – bez nadhledu to v současném systém nejde,  schopní lidé, kteří hledají naději a způsob, jak zlepšit svět, jak dát občanům více možností volby a svobodu. Objevitelé a hledači nových cest a lepších způsobů. Ti posunou zemi vpřed.“

Buďme zajímaví. Buďme vtipní. Buďme kontroverzní. To, že se zdá, že voliči vnímají věci jako neměnné – např. daně, socialismus, státní důchody, dávky, dotace, neznamená že se máme bát to naprosto zpochybnit. Naopak! Musíme to zpochybnit! Umět ukázat skutečné důsledky státní sociální politiky – více chudých. Chce to kontroverzi provokativní, ale založenou na skutečnosti a faktech.

Buďme pravdiví a pracujeme s fakty a zdroji. Probíhá velká bitva propagand o „Pravdu“. Jen proto, že establishmentová pravda je spíše propagandou, tak to neznamená, že „Alternativní zdroje“ jsou v pořádku. Udržme si kredit. Pokud nám v diskuzi někdo ukáže zdroje, či argumenty, které ty naše poráží, není problém uznat dílčí chybu. Neútočme na protivníky na základě pocitu, či falešného zdroje. Neútočme ani ad-hominem.

Idealismus, praktičnost, vtipnost,  věcnost, hledání, zlepšování, pravda.

Kým

Jaké chci Svobodné?

Členství ve straně není právo, nýbrž výsada. Je to přijetí do sdružení lidí se stejným politickým cílem. Do společenství, které navzájem hájí své předem jasně definované zájmy – viz cíl. Chci abychom mohli být hrdi na každého jednotlivého Svobodného a v nejhorším, abychom se za sebe nestyděli.

Ve vnitřní komunikaci potřebujeme kolegialitu, základní slušnost, určitou míru pochopení, lidskosti a respektu k drobným názorovým nuancím při řešení jednotlivostí. V politické straně lidé, kteří mají společný cíl a musí umět být v jeho dosažení věcní a schopni pochopení postoje ostatních.

Ve vnější komunikaci chci aby Svobodní působili kompetentně. Aby působili jako lidé, co skutečně hledají řešení a pracují s fakty. 

Jsou také lidé, kteří ve Svobodných být nemají

• Lidé, kteří mají pocit, že cíl strany není jejich cílem a chtějí Svobodné změnit pro sebe
• Lidé, co si pletou Svobodu popsanou ve stanovách úvahami typu
  
  - „svoboda vocaď pocaď“, kde pocaď určují oni podle toho co se jim líbí / nelíbí,
  
  - „svoboda jo, ale pro bílý a ne pro barevný buzíky, ti maj držet hubu a nikde se neproducírovat“
  
  - „svoboda jo, ale jen pro ty lepší lidi, kteří ji umí využít, jsou vzdělaní, mají školy a ne pro prostý lid, ten potřebuje a chce bič a přísnost, jinak se svobodu naloží jinak, než by slušní lidí měli.
  
  - Abychom mohli mít svobodu, tak ji první musíme potlačit, jsme ve válce s Islámem, to každý ví!

*) Svobodou rozumí Strana svobodných občanů možnost jednotlivce dělat si za své prostředky a na svém majetku cokoliv, co (nad míru přiměřenou okolnostem), nezasahuje do analogického výkonu svobody jiného. Svoboda velmi úzce souvisí s vlastnickým právem jako možností držet, užívat, požívat plody a nakládat s vlastněnou věcí.

**) Do vnitřní bezpečnosti patří i stát jako prostředek poslední záchrany, pro občany, kteří se ocitli v extrémně tíživé materiální situaci – také známo jako minimální sociální síť.

Tomáš Pajonk