Je kampaň, což je období, kdy musím pracovat o víkendu, abych se přes týden mohl věnovat Svobodným. Na Facebooku jsme zveřejnili graf, ve kterém dáváme do kontrastu slova Vladimíra Špidly, kterak po vstupu do EU po pár letech doženeme platy západní Evropy.

Strhla se velká mela negativních komentářů, že jsme protizápadní, apod. Závidíme Němcům, rozdmýcháváme nenávist, apod. Hlavně ale padl argument, že Němci jsou tak bohatí díky produktivitě práce a vybaveností kapitálem, a to, že je ČR nedohnala, s EU nijak nesouvisí.

Souhlas s první částí tučně zvýrazněného textu. Ale nesouhlas s druhou. To, že jsme Německo nedohnali, s EU souvisí. Jak? Zkusím osvětlit na příkladu.

Víkendové navýšení bohatství

V pátek a sobotu jsem pracoval zrovna na části algoritmu, která potřebovala zrychlit a doplnit o novou podmínku. Po hodinách procházení kódu krok po kroku, počítání v hlavě, na papíře a užití diagnostických nástrojů (což je „vybavenost práce kapitálem“) jsem přišel na to, kde jsem udělal dříve chybu. Programování je o pokoře, ne, že ne. A výsledek stál za to. Kolega celou věc pustil na historických datech a zjistil, že v jedné naší instalaci touto prací ušetříme denně jednu směnu (čti jednoho řidiče). Po úpravě je to prostě rychlejší, najdeme lepší řešení a ve velkých číslech se zlepšení o pár procent pěkně nakumuluje.

Wow. Výsledkem dvou dnů mé práce je uspoření jednoho člověkodne každý den provozu v jiné firmě a možná v mnoha dalších. Aniž bych ošulil surovinu, zhoršil zákaznický servis, dotlačil někoho k nižší ceně. V provozu se prostě bude rozhodovat o malinký kousek lépe. Ušetříme i CO2 pro Grétu (cca 600 km další úspory), ale to je vedlejší. Fér investice. Vybavenost práce kapitálem vzroste. Tato moje práce (a miliónů jiných) vede k vyššímu bohatství. A o tom to právě je.

Co je pro růst bohatství nezbytné?

Aby mohla růst produktivita práce následkem zvyšující se vybavenosti práce kapitálem, je nutné tento kapitál budovat. A na to potřebujeme peníze, čas a dobrá rozhodnutí. Potřebujete klid. Schopnost zariskovat a chuť.

S penězi si ještě do jisté míry můžeme poradit odložením spotřeby. Obdobně, jako si rodina může místo značkového oblečení oblékat do levnějšího, koupit si levnější auto, nechodit do nákupních středisek a do kina, mohou i firmy a podnikatelé spotřebu odložit a část peněz investovat do zvýšení budoucího příjmu.

Chceme-li ekonomicky dohnat západní Evropu, pak jedině investicemi do kapitálu, infrastruktury. Německo a některé západní státy už před dávnými lety za tímto účelem spotřebu odložily. ČSSR také, ale místo infrastruktury budovala socialismus a neefektivitu.

Prasosystém žere naději

Česká vláda svým složitým daňovým a byrokratickým prasosystémem neustále žere můj čas a klid. Například tím, že nemůžu každý měsíc platit programátorům fixní mzdu, protože to je podezřelé a furt se musí počítat dovolená, posílat jiná čísla na sociální pojištění, aby se to na konci roku stejně srovnalo. To, že u velké časti rozhodnutí nevím, jaký budou mít zákonný či daňový dopad, to vše mi bere část klidu a ukusuje čas diskusemi s účetní, právníky, apod.

Slovenská vláda nám zadržuje 10 % příjmu z licencí, aby nám je jednou za rok vyúčtovala. Krom zadržení peněz jde o další 1-3 člověkodny, co to někdo musí řešit.

A nyní již o Evropské unii: EU nám například zavedla GDPR, cookie-law a nově i směrnici o copyrightu. Ano, sežralo nám to jen pár dní práce. Ale jak jste viděli v příběhu výše, za pár dní se dá bohatství zvýšit. Během času, prošustrovaném v GDPR, se nedá zvýšit nic.

Povinné obžérství EU

vytváří mnoho drahých regulací, které musí všichni občané dodržovat do jednoho stejně. Mnohdy jsou úplně zbytečné a jen omezující, jindy zvyšují standardy (EURO normy, REACH, hygienické a jiné směrnice). Ano, možná se tím standard zvýší. Možná i kvalita spotřeby. Ale vynuceně. Zároveň to však znamená zásadní omezení možnosti ušetřit a investovat do své budoucnosti.

Člověkodny, které ČR nutně potřebuje využít pro zvyšování vybavenosti práce kapitálem, tedy pro zvyšování produktivity práce, nemůžeme trávit potýkáním se s nesmysly z Bruselu ani z Prahy. Protože jinak nezrychlíme. Nezáleží na poměru Brusel:Praha. Každá ztracená chvíle přispívá k tomu, že se nám nedaří hospodářsky dohnat třeba právě Německo. Situace nejcitelněji poškozuje nízkopříjmové skupiny, které se nemohou z nízkopříjmovosti vymanit. A dost možná i proto venkov „hejtuje“ EU více než Praha.

Toto jsou důvody, proč má zásadní smysl bojovat proti dalším plošným regulacím.