Svobodní pod mým vedením utrpěli velkou volební porážku.

Celý příběh je důsledek sto a jedna faktorů, vynucených i nevynucených chyb.

Jako předseda strany nesu největší díl odpovědnosti a mé nejčernější obavy se naplnily.

EP volby visely nad námi jako Damoklův meč a dopadly. Taktici z nich včas vycouvali, bojovníci bojovali. I marnou bitvu.

Úspěchem dopadnout nemohly, ale debakl je to strašný.

Samozřejmě, že se rozhoduji, co dále. Během pár měsíců můj mandát předsedy končí, mnozí chtějí, ať skončím okamžitě.

Paradoxně to je nejsnadnější řešení. Ti z vás, co mě znají trochu více, snad tuší, že mi nikdy nešlo o lpění na nějaké funkci, předseda v dobrovolnické straně je jen práce navíc, v kombinaci s mandátem zastupitele na kraji, prací a rodinou je to zcela jasně více než dokáží se svými prostředky zvládnout a poslední rok a půl byl ve znamení neustálého tlaku vždy a všude.

Byla a je to má volba. Sám jsem si to vybral. To není stížnost, jen popis stavu.

Ano, určitě skončím dříve než v listopadu. Skončím tak, aby další předsednictvo dovedlo stranu do velkých voleb. Ale IMHO další směřování Svobodných je na úplně jinou akci než přemýšlení nad velkými volbami. Před nimi jsou i volby krajské. Což dnešní optikou bude jen další munice pro kritiky. Soudím, že mají-li jít Svobodní dále, tak se musí organizačně totálně adaptovat na realitu v jaké jsou.

Od počátku jsme byli navrženi jako strana typu ODS, velká s mnoha funkcemi a nikdy to nefungovalo.

Svobodní, mají-li žít, musí mít co nabídnout a musí mít lidi, kteří tím jsou a netrávit čas vnitřními spory.

Myslím, že na úrovni, kde to ovlivnit mohu, jsem to dělal a dělat budu (kraj), ano, to je málo. Ale já jsem začínal odspodu, tohle byla a je moje cesta.

Kdo a zda se pokusí probudit fénixe z popela, uvidíme. Já nemohu vzdát svůj místní boj.

Silné řeči jsou fajn, ale rozhodnou činy.

Dlužím teď ale opravdu mnoho rodině a mnoho firmě, která nás živí a hodně dala i Svobodným.

Je čas na přemýšlení, co dál a neni třeba dalších ukvapených kroků.