Do pokračování sjezdu sociální demokracie 7. dubna je vlastně jakýsi time out, a po odstoupení komunisty Ondráčka z funkce šéfa parlamentní komise pro kontrolu GIBS, se komunistický předák Filip, nelíčeně rozlítil. Je to logické, má jen chvilku před sjezdem své strany, a pokud by vypadal jako Babišův vazal, nemusí být znovu zvolen předsedou.

Proto nyní logicky musí vůči šéfovi hnutí ANO vystupovat tvrdě. Ale může se stát, že té tvrdosti sám uvěří anebo na sjezdu nebude již potvrzen jako předseda KSČM. To by znamenalo, že patnáct komunistických hlasů ve sněmovně zůstane v opozici. A protože sociální demokracie logicky nechce slyšet o podpoře své vlády s hnutím ANO na půdě sněmovny Okamurovým SPD, nemá z Babišova hlediska smysl předstírat jednání se soc.dem.

Pak je další reálná možnost udělat vládní koalici na půdorysu hnutí ANO a ODS. To ale zatím ODS zcela odmítá. Možná z taktických důvodů, aby se učinila vzácnější a vynutila lepší vyjednávací podmínky nebo proto, že si nevěří, že by takovou koaliční spolupráci v náručí Babiše dlouhodobě s úspěchem ustála.

Takže A. Babiš bude ve čtvrtek jednat mezi čtyřma očima přímo s předsedou ODS Fialou. Pokud po čtvrtku bude předseda Fiala hovořit i nadále odmítavě na vrub koalice své strany s hnutím ANO, je asi vymalováno. Tak už Babišovi zbývá jen Okamura a (za každou cenu) komunisté, neboť hnutí ANO a Okamura mají ve sněmovně společně jen sto hlasů. To by k vyslovení důvěry ve vládu nestačilo. A i když by někdo z opozice více méně z "humanitárních" důvodů umožnil vznik takové vlády tím, že by se hlasování proti vládě neúčastnil, nebylo by to na dlouhé přežívání takové vlády.

V tom případě, i když zbývá podle ústavy ještě jeden další pokus pro sestavu vlády, země by nejspíš směřovala k předčasným volbám. A jako alibi pro vyvolání předčasných voleb si již dnes A. Babiš může vytvářet prostor spočívající na nesmiřitelnosti řady politických stran s ním koaliční vládu vytvořit.

A volby představují nové sázky. Babišovo hnutí i po nových volbách bude nesporně nejsilnější parlamentní formací, ale půjde zejména o to, jak to bude vypadat se silou dalších politických stran. Zdá se, že dvě až tři současné parlamentní strany v příští sněmovně už nemusí být. A i to může nahrávat A. Babišovi. Pokud nebude A. Babiš v jednání o sestavě nové vlády zdrženlivý a obezřetný, může ale být velkou částí veřejnosti obviňován coby strůjce vládní krize, respektive mimořádných voleb. A to by mu jistě nebylo příjemné.

A. Babiš určitě udělá všechno, a v tom mu nesporně pomůže významná část jím vlastněná část českých médií, aby veřejnost přesvědčil o tom, že viníkem nesestavení vlády je zejména česká pravice. Tedy tradiční pravicové české politické strany, ale i ČSSD.