A není to vůbec jednoduché. Když se podívám do dnešních novin, tak je mi Jana Hamáčka upřímně líto. Poslanci, a zejména M. Chovanec, by si za mého předsednictví nedovolili ani pět procent toho, co si dovolili včera na několika schůzích poslaneckého klubu. Pokud předseda dokonce hrozí rezignací, aby odstrašil své kolegy z poslaneckého klubu od chaotického jednání, je to počátek konce.

M. Chovanec nehlasoval pro vládu. Nehlasovat o důvěře vládě, ve které jednou z vládních stran je vlastní strana, je něco takového jako když se v době války, poté co zazní povel k útoku, voják nehne že zákopu. Prostě je to neuvěřitelné. A také argumentace M. Chovance je neslýchaná.

Pokud argumentuje bývalý hejtman Plzeňského kraje, který v roce 2012 ustavil koalici po krajských volbách s komunisty, nepřípustností spolupráce s komunistickou stranou, je to zcela nepochopitelné. V roce 2012 mu přímá spolupráce v krajské vládě nevadila a o šest let později, při nepřímé spolupráci s komunisty, bez jejich účasti ve vládě, mluví o zločinech komunismu. Je to prostě účelový blábol, kdy se M. Chovanec začíná zvolna stylizovat do role oběti politického útisku.

O co jde? Vrabci na střeše si štěbetají po celé Praze, že prý po nástupu nového ministra, byly údajně na ministerstvu vnitra zjištěny velmi závažné nedostatky. Musím napsat údajně, protože ty dva nebo tři důvěryhodné zdroje, které mi to sdělili, nechci prozradit. Prý se zjistily „nesrovnalosti“ v řádech desítek milionů korun. Prý se ztratily některé zajímavé přístroje typu odposlechových zařízení Agáta. A prý byla zneužívána také civilní kontrarozvědka, které velí ministr vnitra. A Andrej Babiš je údajně přesvědčen o tom, že na něj v rámci jeho zveřejňovaných odposlechů měli políčeno někteří lidé z civilní kontrarozvědky.