Tím nejvýznamnějším je to, že se ODS do této koalice nehrne. Zřejmě se cítí personálně nevybavena a cítí svou potenciální slabost ve vztahu k násobně silnějšímu potenciálnímu partnerovi a soupeři. A řekněme si otevřeně, že i pro hnutí ANO by taková spolupráce měla jednu nepříjemnou konsekvenci. V pravostředové koalici s ODS by začalo hnutí ANO ztrácet - při rozumné a viditelné politice ČSSD a komunistů – levicové voliče. Zkrátka levicoví voliči by se začali vracet z vandru domů. Takže koalice hnutí ANO a ODS nepřipadá v úvahu. Tedy skoro. Minoritní koalice hnutí ANO s ČSSD a s podporou komunistů je jistě dobrá možnost. Stejně tak koalice hnutí ANO s ČSSD a lidovci, tedy bývalá vládní koalice, by jistě byla dobrým řešením pro republiku, ale současná situace v sociální demokracii je velmi nejasná. Část establishmentu strany si přeje jít do vlády s Babišem (anebo bez Babiše s hnutím ANO), část strany si to nepřeje. Současní a asi i budoucí lídři strany Chovanec s Hamáčkem tvrdí, že o případném nasměrování ČSSD do vlády rozhodne sjezd. Neumím si představit, co všechno bude muset mimořádný sjezd ČSSD 18. 2 . 2018 za půl dne stihnout. Zvolit nové vedení strany z téměř padesáti kandidátů, odbyrokratizovat a zjednodušit stanovy, stanovit budoucí generální linii strany, …, a zejména dát členům a příznivcům (tedy voličům a bývalým voličům) naději, že se ČSSD změní a stane se opět volitelnou.

To, že A. Babiš přišel do diskursu s myšlenkou mimořádných voleb do sněmovny, pokud jednání o jeho druhé vládě selžou, není zas až tak překvapivé. Nemusím být zrovna velkým politologem a znalcem české politiky, abych neodhadl, že hnuti ANO by z dalších, tentokrát mimořádných voleb do sněmovny, vyšlo ještě silnější, s nějakými 80 – 90 mandáty ve sněmovně. Ale ohroženým druhem jsou naopak právě sociální demokraté, TOP 09, Starostové a možná i lidovci, kteří všichni balancují nad propastí politické bezvýznamnosti, kterou je hranice 5% odevzdaných hlasů. V předvolebním období přece stačí každé z těchto stran 2 – 3 průzkumy naznačující propad voličské přízně pod 5 %, a k politickému konci ve sněmovně je nakročeno. Babiš vytáhl tedy trumfovou kartu, která ovšem nemusí být reálnou hrozbou. Prostě trumfové eso to není. Babiš sleduje důležitý vedlejší cíl. Pokud etablované politické strany, jakými jsou ČSSD, ODS a lidovci odmítnou účast v jeho koaliční vládě, má krásné alibi k tomu, aby zabránil mimořádným volbám tím, že vytvoří menšinovou vládu svého hnutí ANO, která se de facto bude opírat o podporu komunistů a Okamurovy SPD. Je to smutné, ale za určitých okolností i mezinárodně hratelné. Pro sociální demokraty je velmi důležitý výsledek sjezdu a také jednota poslaneckého klubu. Pokud nebude jednotný postup alespoň těch patnácti členů poslaneckého klubu, není možné udělat nic konstruktivního. Tedy, pokud jde o účast ve vládě. A strana skončí v opozici, kde absolutně nebude vidět. Buďme otevření, „materiál“, který převažuje v patnácti členném klubu ČSSD prostě není – slušně řečeno – takový, aby umožňoval ofenzivní postup.

Babiš má dokonale přečtenou politickou scénu, postupuje velmi racionálně a ze svého hlediska chytře.